Je spravedlnost opravdu slepá?

Anotace: titulek mluví za vše..

Úvaha na téma: Je spravedlnost opravdu slepá?

Myslím, že v průběhu dějin lidstva se samozřejmě mění lidé, ale spolu s nimi i jejich hodnoty a priority. Neříkám, že by úplně všichni lidé téměř bez mrknutí oka vyměnili rodinu, lásku a přátele za peníze nebo vzestup v kariéře, ale určitě by jich v dnešní době nebylo málo. Klasické hodnoty ustupují, aby udělaly prostor zmanipulované kapitalistické společnosti.
A kde se mezi tím vším ztratila spravedlnost? Není všechno povídání o spravedlnosti už jen zoufalým pokusem uvěřit, že stále ještě existuje? A neměli bychom se raději všichni místo naivní důvěry sami sebe zeptat, jestli čistě náhodou není spravedlnost opravdu slepá?
Právě problematika spravedlnosti je dlouhodobě aktuálním tématem, kterému věnují pozornost odborníci z oborů filozofie, sociologie, politologie, práva a mnoha dalších. Dostává se tak mezi otázky, na které se lidé opakovaně snaží získat odpověď, avšak v mnoha případech marně.
Nejčastěji se o pojmu „spravedlnost“ hovoří především v souvislosti s policií, soudci
a různými soudními usneseními. Spravedlnost je zakotvena v Ústavě a ve spoustě zákonů
a kdyby se jimi každý řídil, kdyby pro člověka byla spravedlnost důležitá natolik, že by ji dodržoval, potom bychom přece ani žádné soudy, ani žádnou policii nepotřebovali.Ale my je potřebujeme. A já se ptám: „Můžeme v dnešní době opravdu mluvit o spravedlnosti, nebo jsou to už spíše jen právníci a jejich kličky, kterými se všemožně snaží zákony obejít?“
Tohle není jediný příklad spravedlnosti, nebo chcete-li nespravedlnosti. Pokud pomineme soudy a různé složky vládní moci - dokáže mi někdo vysvětlit, jak je možné, že například ve Spojených státech amerických, ve městech jako je New York nebo Washington, jsou úplně odlišné životní podmínky než v Africe, kde každý den umírají tisíce lidí hladem? A jak je možné, že to nikomu nevadí? Tohle je spravedlivé?
A i když se spousta lidí tváří, jako by bylo všechno v pořádku, jak je možné, že je stále spousta oblastí, kde v první řadě rozhoduje barva pleti? Je spravedlivé jednat s člověkem podle toho, jaké je rasy?
A co Židé? Koncentrační tábory a plynové komory? To bylo lidské a spravedlivé? Celá druhá světová válka? Tak bychom mohli mluvit o každé z válek, která kdy proběhla. Protože na začátku války je vždy touha po moci, bohatství, větším území. A na konci umírají nevinní lidé, kteří by z tohoto bohatství stejně nic neměli. Nespravedlivě umírají lidé, kteří o válku nestáli. A já mám pocit, že té nespravedlnosti je najednou až příliš. Ty pravé důvody a příčiny zůstávají někde daleko v mlze, ale já přemýšlím, jestli to alespoň z části není také náš strach. Obava, že bychom tyto důvody znali. Možná raději odevzdaně, s určitou rezignací přijímáme zprávy o dalším a dalším bezpráví, o další nespravedlnosti, než abychom se pokusili něco dělat. Protože nám to snad připadá příliš zbytečné a nesmyslné. Nebo jen proto, že zatím ta nespravedlnost není páchána na nás.
Najednou jsem si ale jistá, že alespoň jedna spravedlnost opravdu existuje. Možná někomu bude připadat poněkud morbidní, že spravedlnost, kterou po celý život hledáme, najdeme až na jeho sklonku – ve smrti. Ale čím více o tom přemýšlím, tím více jsem si jistá, že to tak opravdu je. Tady nikomu nepomůžou žádné právnické smyčky, žádné soudy a žádná policie. Lékaři? Možná jednou, dvakrát, dokonce i třikrát, ale nakonec smrti nikdo neunikne. Je to v podstatě přirozený koloběh. Určitý řád, který je přesně dodržován. Lidé se rodí a lidé umírají. Snad proto, aby se znovu narodili, snad jen proto, aby prostě odešli, to už je názor každého člověka. Tou hlavní myšlenkou však zůstává to, že nakonec odejde každý, jen záleží na tom, kdy…