Facebook druhou realitou?

Anotace: Nedovolte, aby Vás ovlivňoval komunikační program

Každý to zná a skoro každý to zažil. A pokud přece jen nevíte o co se jedná, zkusím Vám to trochu osvětlit. Internetové komunikace používá každý.Prakticky je to v dnešním světě nezbytné. Když se hlásíte na školu, v zaměstnání, v bankovnictví, na akcích nejrůznějšího druhu, ba dokonce i v takové všední záležitosti jako je třeba knihovna, je od Vás vyžadováno používání emailu a internetu všeobecně. To už je pro našince zcela normální. Ale existují i komunikace, které mají jiný způsob vyměňování informací a někdy nejde jen o pouhé psaní s přáteli.
Facebook je internetový program, kam se může přihlásit každý, zadat tam osobních údajů dle libosti a utrácet času také tak. Na první pohled je to celkem užitečná a zábavná aplikace. Nejen, že je možné psát svým přátelům zprávy ať už skryté, nebo veřejné, ale také je na výběr široká škála her, stránek, kvízů apod. Ovšem Facebook není jediný svého druhu, konkurenci mu dělá také spousta jiných programů, např. MySpace nebo Tweeter. Facebook je však v České republice zdaleka nejrozšířenější.
Zdál by se tedy Facebook praktickým řešením? Na to se jistě každý dívá jinak. Ale jistě kdo to zažil mi dá za pravdu, že každému, kdo si ho založil, se trochu změnil život.
Přihlásila jsem se na Facebook, aniž jsem věděla co to je, na přání mé kamarádky. Neuměla jsem se v tom orientovat, tak jsem ho asi na dva měsíce úplně vypustila z hlavy. Až po nějakém čase se začali ozývat jiní lidé z mého okolí, že jim neodpovídám na vzkazy a že bych měla na Facebook začít chodit. Tím začaly "pěkné" časy, kdy jsme si psali a bavili se nejrůznějšími způsoby na FB. Každému se to zdálo zcela normální. Po čase jsem však zjistila, že už prakticky mezi mou generací nejsou lidé, kteří by svůj profil na Facebooku neměli. A co víc, připojila se k nám i starší generace. Nejeden z rodičů mých spolužáků mne požádal o teoretické přátelství. Poté jsem si všimla, že na Facebook často myslím a jsem velmi ovlivňována okolnostmi, které se z Facebooku dozvídám. Začala jsem zvažovat úplné zrušení mého profilu a více se soustředit na vyjadřování osobní - mluvní. Posléze jsem však zjistila, že bych bez FB zcela neobstála. Jakmile se člověk jen trochu začal soustředit, ode všech stran slyšel: Koukni se na video v mém profilu; píchnu Ti to na zeď; pozvu Tě tam na Facebooku; hudební kapela ! je již také na facebooku, staňte se fanouškem; nebo zkrátka: koukni se na Facebook a dozvíš se to. V tu chvíli mi došlo, že je mé okolí prakticky závislé na tomto komunikačním serveru. I přesto jsem z Facebooku odešla a chystám se pozorovat, jaký to bude mít na mne vliv.
Z mé strany je výhoda Facebooku jen jedna. Jinak má na mne celkem špatný vliv. Ve společnosti bývám ostýchavější, mnohem raději se vyjadřuji psací formou a s kamarády si nemám co říct, vše totiž "prodrbeme" právě na FB.Jaká je to tedy výhoda? Že jsou tam téměř všichni.
Já se setkávám s velkým množstvím lidí i z větších vzdáleností a za pár dní s nimi naváži celkem přátelský vztah a Facebook je jediný prostředek, jak s nimi mohu i nadále komunikovat. Otázka však je: Je to dobře?
Občas se sama sebe táži, jestli má smysl udržovat kontakt s někým, koho pravděpodobně už nikdy neuvidím. Ale tento případ komunikace na velkou vzdálenost nemusí platit jen u cizích lidí. Vezměme v potaz, že někdo z rodiny odjede na delší dobu do zahraničí, nebo na druhou stranu republiky. Ano, v téhle situaci se konečně jeví Facebook jako vhodné řešení. Jenomže od čeho jsou tedy telefony? Od čeho jsou dopisy? Pamatuji ještě dobu, kdy bylo zasílání dopisů poštou zcela normální spoj komunikace a velmi mne mrzí, že již dávno pominula. Také nám tu vyvstává otázka, že jestiže můžeme na Facebooku komunikovat se svými blízkými bez ustání, je to pro nás vhodné? Neníliž lepší vyčkat mlčky do dalšího shledání a pak si vše vypovědět? Samozřejmě, to už záleží na každém z nás.
Podle mého názoru, společnost, která bude plně ovlivňována Facebookem, postupem času zakrní a nebude schopna plnohodnotné reálné komunikaci, což se samozřejmě nikomu nevyplatí. A koneckonců, koho potom utěší "sending hugs" od neznámých přátel? Ale než si to všichni uvědomí, bude mít smůlu spíše menšina, která tuto komunikaci odmítá. Třeba to jednou nebude jen druhá realita a lidé, kteří nebudou mít facebook, budou naprosto neuplatněni, což je samozřejmě extrém, ale pokud porovnáme, jakou rychlostí postupovala společnost v těchto věcech poslední půl století, řekla bych, že v průběhu dalších několika let to bude klidně reálné.