Včem dnes lidé vidí smysl života

Anotace: je to úvaha do náboženské výchovy o tom co lidé v životě považují za důležité...a je v tom také kousek mě, co já považuji za důležité, těm kdo nevěří v Boha se to možná bude zdát trochu "náboženské" no posuďte sami:-)

V čem dnes lidé vidí smysl života?

„Těžko říct.“ Není jednoduché psát na takové téma, protože každý člověk vychází hlavně z vlastních zkušeností. Každý má za sebou něco, co si pak nese celý život.
Kdybyste se zeptali několika lidí, v čem vidí smysl života, myslím,že každý by odpověděl jinak. Jeden obětuje vše své kariéře, druhému záleží na tom, kolik má peněz, pro třetího je smysl života jeho rodina a čtvrtý podporuje chudé
a postižené, takže je tu pro druhé. U pátého třeba najdete názornou ukázku toho, v jak uspěchané době žijeme, protože řekne, že na takové „blbosti“ nemá čas... Lidé jsou různí; a smysl života znamená pro každého něco jiného.
Pro zamilované je v danou chvíli nejdůležitější jejich partner, což se mi nezdá moc rozumné. Zamilovanost se může vyvinout v lásku, ale pak je tady druhá možnost. Ta doba, kdy je vám skvěle a vidíte vše přes „růžové brýle“, začne mizet. A pohled na toho,kdo se nám zpočátku zdál dokonalý a dražší než cokoliv jiného, se najednou změní. Vidíte jeho chyby a ptáte se sami sebe,
jak je možné, že jste je neviděli dříve a jak jste se mohli nechat tak zmást.
Důvěra vložená do druhého člověka může být snadno zklamána a to vede mnohé k postoji – „Já přece nikoho nepotřebuji.“ Učinit smyslem svého života jiného člověka není podle mého názoru dobré. Není možné postavit ho na první místo, protože pak bude naše zklamání ze zrady silnější a ztráta nás bude bolet. Jako příklad mě napadají naši rodiče, nebo spíše maminky. Chvíle,kdy opouštíme domov, je pro ně jedna z nejtěžších, protože žily hlavně pro nás děti.
Mým smyslem života byl nějakou dobu člověk. Ale už dávno mi jednou táta položil otázku, co je pro mě štěstí.A já jsem si uvědomila, že vlastně šťastná nejsem. Samozřejmě bych chtěla být, ale pořád do toho něco zasahuje. Myslím, že je to hlavně můj postoj ke škole. Asi každý z nás chtěl být aspoň jednou nejlepší. Já jsem po tom také toužila . Mým největším přáním bylo někdy stát v Don Boscu a přebírat bonboniéru za to, že mám samé jedničky. Samozřejmě mi nešlo o tu bonboniéru (možná trochu ano), ale hlavně o ten pocit být nejlepší. Zažít to, jak před celou školou stojíte, oni vám tleskají, paní ředitelka gratuluje a předává tu zaslouženou bonboniéru. Myslím, že se někdy moc snažím a jediné, na co myslím, je škola.Učitelé vám říkají, že tak se nedá žít
–pořád se učit, ale přitom po vás chtějí, abyste se každou volnou chvíli do něčeho dívali,protože jen neustálým opakováním si vše nejlépe zapamatujete.
Ať už je to biologie nebo slovíčka do angličtiny.
Určitě znáte ten pocit, když něco pokazíte a pak přijdou i jiné věci a zdá se vám, jakoby se na vás všechno valilo...V tu chvíli myslím na Boha, modlím se a prosím ho, aby mi pomohl. Ono to někdy vypadá, že vás v tom nechává „vymáchat“, ale po celou tu dobu je s vámi. Myslíte si, že jste sami a všichni vás opustili, ale věřte mi, sami nikdy nejste. Bůh je s vámi i když to nevnímáte a drží vás po celou dobu za ruku a někdy vás i „nese“,když už nemůžete jít dále. A když pak přijde lepší období nakonec zjistíte, že všechno, čím jste procházeli, se děje z „ nějakého“ důvodu. Že to prosté přísloví „všechno zlé, je pro něco dobré, stále platí. Když vám pak bude lépe, opravdu se rozhlédněte a uvidíte ty souvislosti. Myslím si ,že mým smyslem života jsou mí rodiče, přátelé, kamarádi a především vědomí,že je tu NĚKDO,kdo nás všechny přesahuje.