Znala jsem jednu malou holku

Anotace: Něco, co už jsem dlouho chtěla dostat z hlavy. Je zajímavé uvědomit si, jak hrozně se změní náš pohled na okolí během pouhých pár let. Asi to není jenom můj případ, ale podobnost s kýmkoliv jiným je čistě náhodná...xD

Znala jsem kdysi malou holku. Měla svoje sny jako všichni ostatní a občas se ztrácela ve vlastním světě jako mnozí jiní. Vždycky hodně přemýšlela. O minulosti, přítomnosti, světě, budoucnosti. Dospělí jí občas měli plné zuby, protože se nikdy nespokojila s prostým vysvětlením. Viděla realitu v pravých barvách, ale snažila se najít na všem trochu kouzla, které zazáří v šerém světě.
Poslouchala, pozorovala, občas mluvila a mluvila, aby zaplnila ticho okolo sebe. Bála se lidí a neměla mnoho přátel, a tak seděla v knížkách a psala nesmyslné povídky a básně vlastně jen proto, že mohla konečně nějak vyjádřit své myšlenky…
Nevěřím, kolik věcí se změnilo. Ta holka docela vyrostla. Pořád hodně přemýšlí a občas chodí s hlavou v oblacích. Vidí svět, jak k ní přichází, poslouchá, pozoruje a mluví jen tehdy, když ví, že má co říct. Našla si přátele a otevřela se okolí. No, pořád sedí v knížkách, ale už ji nepovažují za „knihomola“. Ticho zaplnila hudba a šero se proměnilo v barvy. Už si nehraje na něco, co není, ale nechává svou osobnost vycházet na povrch postupně, aby neděsila okolí. Ráda šokuje a nenávidí splývání s davem. Dál zlobí dospělé, ale tentokrát to dělá systematicky mířenými ironickými poznámkami.
Kouzlo postupně mizelo s jejího každodenního života, jak už se to tak stává dětem, které vyrostou. Ale někde zůstalo. Nechalo se uzamknout do slov a vět, do příběhů, v nichž se setkávají elfové s lidmi a mágové s bojovníky, vládcové bojují, princové intrikují a princezny se také někdy ocitnou zahnané do kouta bez možnosti vysvobození. To kouzlo vytváří světy existující jen v lidské fantazii a otvírá je všem, kteří se touží zatoulat to nepoznaných krajů, slyšet cinkot mečů, cítit na tvářích a jazyku slaný vánek od moře, dýchat vůni pradávného lesa a tančit s pouličními kejklíři za zvuku veselých melodií.
Ano, to kouzlo stále existuje, ale já jsem dospěla. Maturita se kvapem blíží, čím dál více přemýšlím o budoucnosti a nikdo mě nikdy nevaroval, že čas plyne každým rokem rychleji a rychleji. Kouzlo nikdy nezmizí, jen doufám, že nepřijde chvíle, kdy nedokážu najít dostatek času k jeho uzamykání do slov, vět a snad, pokud do mého života zavítá múza, i příběhů, které se zase někomu nebudou líbit. Ale to nevadí…