Druhá úvaha o krisi

Anotace: Obecně o krizi. Možná je to i trochu vtipný.

Položme si otázku, co to vlastně je taková krize. Jakých může nabývat podob, jak se dá charakterizovat a co pro nás může znamenat.
Existuje mnoho forem této situace, ať už krize ekonomická, společenská nebo krize středního věku. To jen tak pro příklad, abychom měli nějaký substrát pro analýzu. Když o tom přemýšlím, napadá mě, že zdrojem všech svých krizí je lidstvo samotné. Snad s vyjímkou přírodních katastrof, ale i o tom by se dalo polemizovat. Při ekonomické krizi zažíváme nedostatek finančních prostředků, což nás omezuje v našich přáních, která se dají splnit pomocí kreditní karty. Jako společenskou krizi si můžeme představit třeba totalitní režim, kde je omezena svoboda projevu a podobně. Opět je tak zažíván určitý nedostatek. Při krizi středního věku trpíme úbytkem sil a vědomím, že ta nejzajímavější část života je pravděpodobně za námi. Může být nějaká krize způsobena i nadbytkem něčeho? Určitou krizi může zažít svůdník s nadbytkem milenek, když se na to ale podíváme podrobněji, tak podstatou té krize může být nedostatek času nebo následný nedostatek milenek. Přijde mi tedy, že jako příčinu krize lze definovat určitý nedostatek nebo jinak řečeno nenaplněnou potřebu. Řešení tedy může být v podstatě dvojí – buď to potřebu saturovat nebo ji naopak hodit za hlavu, pokud je hloupá a když to je možné. Příkladem hloupé potřeby může být závislost drogách.
Dále lze u krize hodnotit závažnost, může nabývat rozmezí od spáleného oběda až po zhroucení některého z životních pilířů, například ztrátu blízké osoby. S intenzitou krize obvykle souvisí i její časový rozměr, o některých krizích další den už ani netušíme a některé v nás utkví až do konce života.
S krizí se člověk může vyrovnávat různě. A vlastně nejenom člověk, i zvířata zažívají své krize. Co je pro někoho tíživou situací, může být pro jiného zajímavým dobrodružstvím. A nemusíme si představovat zrovna výpravu do Chrámu Zkázy a jako aktéry omdlévající slečnu a chrabrého Indianu Jonese. Postačí prozaičtější modelový případ, kde zdrojem krize a dobrodružství bude taková slečna. Pro obratného svůdníka takové setkání bude zajímavou výzvou a zábavou při které může akorát získat. A kdyby ho ta slečna z nějakého nepochopitelného důvodu odmítla, ta zítřejší už určitě neodolá, tudíž šarmantní Casanova nemá žádný důvod k obavám. Na druhou stranu pokud se slečnou na rande půjde nesmělý mládenec, skutečně může zažívat pocity jakoby se vypravil do Chrámu Zkázy. V čem je mezi našimi dvěma hrdiny rozdíl? Stručně řečeno to podstatné je přístup k situaci. Svůdník situaci zná, dokáže ji pozorovat a odhadovat další vývoj. Navíc má spíše pozitivní očekávání než negativní obavy.
Nesmělý mládenec se naopak v situaci neorientuje, nedokáže správně reagovat a nakonec tedy pravděpodobně skončí večer s knížkou. Dobrou zprávou je, že káždý svůdník byl kdysi nesmělý a každý nesmělec se může stát svůdníkem. Myslím, že s dostatkem zkušeností a zdravou sebejistotou se pro člověka i takové dobývání Chrámu Zkázy stane rutinou, kdy bude při chřestotu mečů přemítat co asi večer dávají v televizi.
Prožívání krizí tedy záleží na člověku jako takovém, jaké má zkušenosti, psychický kapitál a adaptibilitu. Značně to závisí i na oblasti, které se krizová situace týká. Nijak by mě neudivilo, kdyby odvážný Indiana Jones utekl ze zubařského křesla, přece jen to je jiná situace než bitky se šílenými kněžími. Jeho zkušenosti by mu zde příliš nepomohly, zabití zubaře v sebeobraně je společensky nepřijatelné. No dobře, alespoň legislativně teda určitě.
Různí lidé tedy mají odlišné oblasti života, kterými procházejí suchou nohou a ve kterých se topí. Což vnímám jako pozitivní, můžeme se tak navzájem učit. Jsou ale i tací, kterým studium příliš neříká a opakovaně našlapují do pohyblivých písků. Někteří si v tom až libují a užívají si, když se kolem seběhnou lidé, aby je vytáhli a utěšili. To je potom takový bažinový turismus.
Krize jsou tedy vzhledem ke svému subjektivnímu hodnocení spíše jako mraky na obloze než jako pevné drtící balvany. Stejně jako oblaka je lidé vnímají různě. Někdo vidí vlky a jiný zase pejsky. Jeden se při bouřce třese pod peřinou a druhý zase vyjde ven a užívá si tu sílu. Co na tom, že zmokne, vždyť on není z cukru.