člověk se může změnit k lepšímu

Anotace: pravda...

Dcera otvírala svou kantýnu a bylo tedy třeba abych ji také trochu pomohla.Baví mne malovat a vymýšlet a realizovat a tak jsme začly pracovat na kantýně.
Přijely jsme na náměstí první den a když jsem vystupovala z auta,všimla jsem si bezdomovce,co seděl na schodech,ruce sevřené a střetli jsme se očima a bylo mi smutno.Šly jsme do kantýny a byla sranda a práce šla pěkně od ruky.
Druhý den jsme přijely opět na náměstí a s náma vnučka,dcera šla pro lístek na parkování a já šla dát 20kč bezdomovci,v té době jsem opravdu nemohla dělat zázraky.Bylo to málo vím to ale nějak mne to hřálo u srdce když jsem mu tu malou část peněz dala,podekoval a uklonil se,říkám-nemáte žač.
Lidé chodili okolo a ponižovali ho pohledem,řekla jsem si,vždyt nikdo z nás neví co bude žítra,proč tak on skončil,kdo ví.
Vrátila jsem se k autu a dcera mi vynadala když to viděla a já nic na to neřekla.
Přijely jsme třetí den a dcerka šla pro lístek a vnučka mi říká -babi můžu mu dneska tech dvacet korun dát já?kývla jsem a měla jsem slzy v očích když jsem jí pozorovala jak malýma ručičkama tomu pánovi penízky podává.
Přišla dcerka a dostaly jsme sprdáka obě dvě:_)
Nic jsme jí na to neřekly a šly jsme zase pracovat.
Přijely jsme na náměstí čtvrtý den a dcera zaparkovala auto a povídá,tak holky dneska mu tu dvacku dám já,byly jsme s vnučkou zticha a podívaly se spokojeně na sebe a usmály se,ulevilo se mi že jí došlo asi spoustu věcí...