Čas
byl nám dán do kolébky jako dar,
ale ani ve stáří ho nedokážeme uchopit.
Šetříme ho, avšak přes veškerou snahu jej ztrácíme.
Nutí nás žít, zároveň nás pomalu a tiše zabíjí.
Každým úderem sekundy se připomíná,
ale když ho prožíváme, jako by nebyl.
Často ho toužíme vracet či vlastnit cizí,
aniž bychom žili ten svůj.
Bojujeme s ním, podléháme, vzdorujeme,
až se nakonec smíříme.
A s poslední marnotratnou myšlenkou
jej nakonec překonáme.