x
x
Anotace: nezařazeno do žádné sekce
A nebo také ne, možná jsem jen byla malá holka na obtíž. Teď mi přijde, že cítím trpkost na jazyku. Jen mě napadá jak jsem si vlastně vypěstovala odolnost vůči světu.
Píšu tu jen zbytky svých myšlenek, ale nějak nemůžu jinak. Je skoro půlnoc, sedím v posteli, noťas na klíně a podezřele vlhké oči.
Zvláštní. Jsem prostě smutná a chce se mi brečet a nějak nemám důvod či tak něco.
Už sem sem nenapsala ani nepamatuju, a teď tu slepuju střípky ukřivděných myšlenek. Jako blázen.
Chci usnout a nevědět, že něco kolem existuje... jen na chvilku, na pár dní.......
Nejde to.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskUž jsem na to mockrát myslel - když je člověku blbě, pomůže mu, když se z toho veřejně vypíše? Mám pocit, že každý pisatel s depkou (nebo trápením) se vystavuje obrovskému riziku. Když veřejnost zareaguje negativně, depka se násobí. Na internetovém bojišti se anonymní hajzlíci přímo těší, až se do někoho s bolavou duší trefí. Liter je naštěstí (zatím) dost klidná oáza.
01.12.2010 19:35:00 | Aťan
Psaní je jako terapie, a ty to potřebuješ....
Svět není lehký....
Není spravedlivý....
a všude kolem je spousty problémů, aby se z toho člověk moh zbláznit, věř mi, taky nepíšu nějak pozitivní věci...
Někdy máš prostě pocit, že to na tebe všechno padá, chtěla by jsi pát, zaspat všechny svoje problémy a probudit se s čistou hlavou, ach kdyby to jen bylo možné.....
Na moje deprese je dobré psaní, je to určitý druh způsobu jak se se vším vypořádat...
27.11.2010 14:45:00 | whiolet
podle mě je lepší se z toho vypsat, než to zaspat, ale zase není úplně nutné to publikovat-
i když co bysme pak četli ;-)
25.11.2010 08:27:00 | ewon