Jednou....

Anotace: Krátká úvaha o tom jaké to vlastně v žvotě je ?!

Celý život ztrácíme to, co milujeme.
Bohužel rok co rok je to, o co přicházíme pro nás důležitější.. jako malí jsme oplakávali hračky...
Jako větší ztrátu sešitu nebo učebnice.
Když nám bylo deset, oplakávali jsme mnozí z nás oblíbené zvířátko, a nebo naše příbuzné.
Dnes oplakáváme ztrátu přátel, ztrátu kluka nebo dívky.
Až budeme zase o kousek větší, a každý z nás si najde tu pravou lásku, budeme oplakávat své děti, které se pustí napříč pubertou tak, jako my dnes...
Jednou budeme muset oplakat ztrátu svých rodičů..
Ale po celou tu dobu budeme oplákávat to, že ztrácíme sami sebe...!