Jarní den

Anotace: Kouzlo jarní přírody

Je krásný jarní den. Ne,znovu! Je velmi krásný jarní den. Dívám se do liduprázdné krajiny nedaleko Kaplice. Přes pole ke mně doléhá z lesa zpěv brávníků, slunce svítí z bezmračné oblohy, kdyby na stromech byly listy, nepohnul by se ani lístek. Nedaleko skáceli jednu ze dvou skoro srostlých bříz. Čerstvý pařez je mokrý mízou stoupající z kořenů a mouchy, mravenci i brouci mají hody. Sladká šťáva je láká a sytí.
Pole přede mnou už je zelené, louka za ním se však dosud nezbavila své světle hnědé zimní barvy. Nedávno roztál sníh a nová tráva ještě nestačila prorůst vrstvu uschlých zbytků z minulého roku. Všude panuje klid. Půda je příliš mokrá, aby na ní mohly vjet těžké zemědělské stroje.
V lese se ozval i strakapoud. Snad svým klepáním v tuto chvíli oznamuje všem sousedům, že je tady pánem právě on nebo také jen proklepává kůru stromu aby ulovil ponravu nebo snad našel dobré místo pro svou budoucí dutinu, do které potom bude lákat svou družku, aby v ní společně vychovali nové strakapoudí pokolení.
Kousek dál na mé cestě se mi otevírá pohled na vzdálené kopce s dosud zelenými zdravými lesy. Nad Kaplicí vystupuje jako dominanta Hradišťský vrch, kdy jsem před dávnými léty našel zřícenou trigonometrickou věž a nemohl změřit, co jsem potřeboval.
Přesunuji se dál k Omleničce. Ptáte se, co tady dělám? Zaměřujeme totiž, jako už několik let předtím, vedení vysokého napětí a já jsem řidičem doprovodného vozidla. Zatímco moji hoši jdou pod vedením a zaměřují sloupy, já je sledují, popovážím kam je třeba a mezitím poslouchám hlasy ptáků a obdivuji jarní přírodu. Právě teď jsou kolem mne vysoké stromy, zatím bez listí, a z nich mi zpívají pěnkavy a pěvuška modrá. Travička se tady už prodrala a také jiné rostlinky už ukazují své mladé lístky nad suchou stařinou. Za mnou na stromě klepe strakapoud, o němž si myslím, že to není ten obyčejný. Nevím zda jsem to poznal správně, je to ale asi strakapoud malý.
Vystoupil jsem z auta a šlápl na krtinu. Podivuji se nad tím, že ti podzemní živočichové, třeba zahrádkáři proklínaní krtci, vydrží celou zimu pod sněhem. Spí snad tak tvrdě, že nepotřebují ani vzduch? To by bylo něco pro lyžaře zasypané lavinou. Usnuli by jako krtci a na jaře by zase vstali a pokračovali v jízdě nebo spíše v chůzi, protože lyže jim odnesla laviny.
V nedalekém Horním Třeboníně je už na hnízdě čáp se svou družkou. Vynikající cestovatel s navigací v těle, který že nejen trefí zpátky až z Afriky, ale umí i najít své hnízdo v krajině pokryté sněhem, která vypadá úplně jinak než začátkem září, kdy ji opouštěl.
Zázraky kam se podíváš. Nerozluštěná tajemství čekající na své objevitele. Jen málo lidí si jich vůbec všimne. Jsou (ti lidé) zahleděni do sebe, nemají čas na podobné malichernosti. Co je jim do toho, jak žijí jiní živočichové, vždyť jim je jedno i to, jak žijí jiní lidé.
Další zastávkou je Vracov. Jeden opravený dům, sídlo místního farmáře, a několik zchátralých kravínů. Na pastvinách kolem se pasou prořídlá stáda černých i hnědých krav. Kolem potůčku, zatím nezarostlého vysokým plevelem, poletuje první jarní motýl. Jeho jméno neznám (kdybych tu tak teď měl Karla), snad je to perleťovec, obyčejný druh, ale teď těsně potom, co roztál sníh, hřejivá naděje brzkého léta.
Jdu po cestě, po níž tečou potůčky z roztátého sněhu a stékají se do potoka, jímž z tání teče více vody než v létě. Na severních svazích se udržel sníh už jen na místech zastíněných korunami stromů sousedního lesa. Nad ním krouží káně lesní. Zásnubní hry už skončily, teď je třeba všech sil k lovení potravy a postavení nového hnízda. Jen bude hotové, samička do něj snese vejce a s obdivuhodnou trpělivostí je bude zahřívat více než měsíc – a potom, už v době hojnosti, jí a jejího samečka čeká závod o život mláďat. Budou potřebovat moc potravy, budou lovit od rozbřesku až do setmění. Uloví stovky hrabošů a možná i jednoho malého zajíčka. Za to je budou lidé nenávidět, i když se jen málokdo odváží je zastřelit.
Všechno je připraveno k tomu, aby v přírodě vypuklo šílenství znovu se probouzejícího života. Krásný den, slibující brzký příchod toho pravého jara se záplavou květů, zeleně, zpěvu ptáků, třepotajících se křídel motýlů a bzukotu hmyzu a včel. Řekněme si nakonec s básníkem: „Jaro budiž pochváleno!“