Sraz ZŠ

Sraz ZŠ

Anotace: ...

"Lítost je na hovno," řekl mi, když se vrátil z WC, kde si byl během hodiny vyměnit už podruhé pytlík na exkrementy, který má nastálo za košilí a už to tak bude napořád.
"Já tě nelituju, naopak, smekám, tohle dokáže málokdo.." odpověděla jsem tiše.

Je mu 39. Má za sebou druhou, neúspěšnou operaci, druhá chemoterapie taky bez výsledku. Nezabírá, řekla mu paní primářka v Ostravě. Metastázy v plicích. Postupuje si jeho tělem jako kdysi Hitler Evropou.
Rakovina.
Mrcha, co nadějím se chechce, jak se po našemu říká.

"Dáš si na mě pivo nebo becherovku, Kači? Takhle jako s tebou jsem si naposledy povídal s primářkou na onkole, když jsem měl depku z toho, že jsem si neuměl vyměnit první pytlík a odnesl to celý pokoj i se sestřičkou... byli tam na mě hodní, ale tehdy jsem nechtěl už ani den. Tak si ke mně sedla a ukázala mi kartu dvouleté holčičky z Opavy, která má úplně stejnou diagnózu jako já. Když odešla, stál jsem u okna čučel do zahrady, v hlavě se mi honilo úplně všechno... no tak co, máš to sečtené, tak to tak vezmi a žij každou minutu.
A toho se držím, žiju.
Nevím, která ta minuta je poslední. Když na mě jde ta zdechlina deprese, dám si dvanáctku, pak další a vyspím se z toho. Vezmu flintu, tu ještě udržím v ruce a sednu si v lese na trávu,/je vášnivý myslivec/ čumím a dýchám a nemyslím."

Poslouchala jsem ho a s přibývajícím časem a počtem jeho odchodů na WC jsem si moc přála, aby měl štěstí.
To by mi přišlo spravedlivé.
Nevzdal život ani s vyhřezlými střevy, ani s vidinou jasného konce.
Kdo to nevěděl, nepoznal to na něm. Má vlasy, které mu ani po druhé chemoterapii nevypadaly, voní jako málokterý zdravý chlap. Úsměv plný zdravých zubů a filozofii, která mu nedovolila vyřešit tu jistotu konce dřív než si příroda vybere svůj termín.

Měl kolem sebe vždycky plno ženských a má dál, je před nimi pořád Casanova. Možná i to mu dává svůj díl síly tady být. V mých očích našel klid a složil všechny zbraně, najednou se zase našel, a když jsme se rozcházeli všechny prosil, ať uděláme sraz za dva měsíce, ne zase až za dva roky, protože neví, jestli by nás ještě stihl...
Slíbila jsem mu, že to zařídím.
Tohle udělat můžu.
Autor Žqáry, 13.06.2011
Přečteno 563x
Tipy 36
Poslední tipující: teď už nikdo, tato22, la loba, Zasr. romantik, Jeněcovevzduchukrásného, Lylča, šuměnka, kasparoza, hloubavá, Judita, ...
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Síla je v pravdivosti... to nevymyslím... tohle se "žije" a bez lží.

15.10.2011 20:17:00 | Žqáry

Nářez!

05.07.2011 11:38:00 | la loba

Měl jsem kamaráda Míru, byl jako můj starší brácha, stejný případ.Modlil jsem se za něj, ale i tak již odešel.Embólie, bylo to alespoň rychlé.ST.

24.06.2011 09:03:00 | Jeněcovevzduchukrásného

Tohle je život sám
a tohle je síla člověka
kdy pochopí a nečeká
a postaví sám v sobě chrám...

díky!

21.06.2011 10:13:00 | šuměnka

Krásně napsáno, smutně, ale pravdivě. Prošel jsem si tím s mámou a teď tím procházíme s tetou. Všechno se dá zvládnout s fajn lidičkama i když je to děsný, vidět co ta mrcha s člověkem dokáže ... Ale jediný mi vadilo, když jsem potom byl s mámou u posudkového lékaře a sebrali jí invalidní důchod se slovy "Když jste nezemřela doteď ..." asi jsem od toho doktora čekal víc...
Děkuji za krásné čtení ...

20.06.2011 10:27:00 | kasparoza

Úžasně lidsky napsaný příběh, jeho síla je v pravdivosti a jednoduchosti slov, jakou jsi toho dosáhla. Děkuji!

19.06.2011 01:45:00 | hloubavá

Ne, nemám depku... Je to tak, jak to napsal Milan... O to strašně moc jde. To je to nejdůležitější, o co by nám všem mělo jít... Díky, Katuš, je to vážně síla a je to úžasné! Lidskost by měla být nejvyhledávanější "značka" našich životů...

14.06.2011 07:25:00 | Levandule

Nechtěla jsem vyvolat žádné depky... kdybyste ho viděli... chlap jak cumel a k tomu naprosto jednoduché vidění toho přesného, co máme žít. Je to taky tím, že už ví, tak jako budeme asi vědět úplně všichni až na to dojde... možná je to tím, že na naději už nevěří a "Jen žije". Bylo mu s náma fajn a o to šlo. Dokázal si užít každou vteřinu, jediný chlap mezi ženskýma:-), možná měl i divoké sny:-) kéž by:-) nebrečí, směje se! A nebyla to maska. To se pozná. Moudrost stoletých v očích čtyřicátníka. Mám na tohle dost štěstí, dřív jsem taky hodně slzela, tak mě to asi vycvičilo se smát. A hodně. Jako on. Dokud nemám diagnózu na papíře.
Mějte milý večer.

13.06.2011 18:55:00 | Žqáry

Slzy. Nechci lítost, a stejně je tu. Mrcha. Říkejme tomu dojetí... Ale je to lítost. Lituju jej, sebe, nás... Je mi líto všech těchto situací... všech těchto lidí... Sorry, neumím víc... :-(

13.06.2011 17:11:00 | Levandule

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí