Návštěvnost
Křehká nádoba
Křehká nádoba
Proto jsem si vystavěla obranné zdi. Valy z bytelných frází a nedůvěry k neznámým lidem. Byla jsem sice často mimo svět - ale chráněná. Připravená uniknout, schovat se, prostě zmizet. A pak se mě máloco dotklo. Prostě jsem byla připravená, počítala jsem s tím a málokoho jsem si pustila k tělu. Nebyl to sice bůhvíjaký život, ale byl bezpečný. Byl můj!
Před nedávnem, shodou zvláštních náhod, které jsem považovala za šanci, mě syn maličko popostrčil a někdo docela moudrý pomohl juknout se ven. Vážně se mi tam zalíbilo - v tom vašem krásném světě vůní a barev. Opatrně, velice opatrně jsem se začala rozkoukávat, osmělovat, zkoušet. A začalo se mi to líbit. Začalo se mi to líbit tak moc, že jsem přestala být opatrná. Ne přede všemi, jen na teritoriu, které jsem považovala za bezpečné. Před lidmi, kterým jsem důvěřovala, protože jsem věděla, že vědí...
A pak se to stalo. Běžný úder, s kterým bych si dříve snadno poradila, mě rozbil úplně na padrť. Ani to nebyla nijak silná rána, jen takové plesknutí, ale stačila. Je mi úzko a přemýšlím, co teď. Nechce se mi dostávat další štulce, protože já také nerada útočím. A také se mi nechce znovu na cestu. Vím, že tohle se prostě stává každému, že se s tím musím vypořádat, ale přišlo to prostě brzy.
Najednou jsem tam, kde jsem před čtyřmi měsíci začínala. Jsem na začátku a strašně se mi nechce. Nechce se mi udělat krok vpřed ani vzad. Myslím, že budu ještě chvíli stát a pokud znovu vyrazím, budu mnohem opatrnější. A možná, že se ani nikam nevydám. Střípky z rozbitých křehkých nádob mají totiž strašně ostré hrany.
Komentáře (17)
Komentujících (17)
Doporučit
Tiskraději džbán z hlíny než křehké sklo
21.08.2011 09:36:00 | vodnař
Taky nevím, co to bylo za ránu, ale napadá mě v souvislosti s tím toto:
Robert Fulghum píše, jak jako mladík pracoval v jedné restauraci. Byl strašně nespokojený, samé ústrky od majitele, furt si stěžoval. Spolu s ním tam pracoval jeden Němec, kterej prožil koncentrák ... a ten mu jednou povídá - podívej se chlapče - problém je, když ti hoří dům, umírá žena nebo nemáš co dát dětem najíst.
To ostatní problémy (rány) nejsou.
Vzal jsem si to za své a toto rozhodnutí jsem si ještě upevnil v Afghánistánu.
12.08.2011 10:21:00 | René Vulkán
nevím, co to bylo za ránu, ale napadá mě - kašli na to
12.08.2011 10:09:00 | Jožin z Moravy
A co tak se otočit a vše na rovinku si říci?
Někdy to nemá smysl, já vím.
28.07.2011 20:03:00 | s.e.n
No táák, žádný krok zpět a hezky rychle deset dopředu. Být Vaším synátorem, tak s vámi zatřesu, abyste nebyla tou křehkou vázou, kterou každý hlupák rozbije. Chytrý člověk pomůže a těch máte kolem sebe dost. Vy učíte, stále něco nového předáváte, jste veselá, optimistická ženská, která má dobré kamarády, tak Vás přece nerozhází nějaká taková...Narovnat se, nosánek trochu nahoru, úsměv a ukažte světu, kdo je tady chytřejší. Zabrat musíte hlavně Vy, tak hodně štěstí, máte na to.
A ta příroda je opravdu velký pomocník:-))
09.07.2011 01:47:00 | strawbery
Jedna moudrá spisovatelka napsala: "Názory druhých se nás netýkají".
Obrovské moudro, ale někdy těžké se jím řídit.
Pravdou je, že v některých případech bychom se mohli rozkrájet a stejně lidi co nás rozbíjí na střípky nepřesvědčíme, že jsme jiní, lepší.
Držím palce, ať potkáváš více lidí, kteří uvidí tvé kouzlo duše a méně těch co umí ublížit.
04.07.2011 08:44:00 | monakora
Holce můžem dát taky do držky...to je jasný:-)zrovna řeším tohle téma...prostě neutočit,neoplácet ale být silný a nenechat si ublížit...možná by Ti pomohl křišťál a růženín...chrání a hojí zranění:-)jen tak mě to napadlo,protože kameny,stromy,rostliny a zvířata jsou moji přátelé...
03.07.2011 21:22:00 | la loba
Mluvíš mi z duše.. I ST je pro Tebe málo :o)
S úctou,
Lee...
03.07.2011 10:29:00 | Leedram
Kdo Ti zase něco provedl,já ho taky asi bacím:-)!
28.06.2011 18:30:00 | CULIKATÁ
Za dvacet let si řekneš, že to byla prkotina. Co to pro jednou urychlit a říci si to hned? :o))
27.06.2011 23:14:00 | Zasr. romantik
No, já jsem si to hnedka myslel:-), že to nebyl chlap, ale ženská, oni totiž některé ženy jsou pěkné KOČKY zákeřňačky:-)
27.06.2011 18:17:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Jejda, holky, kluci, vy jste zlatí!
PS. To nebyl mužskej, na ty já jsem vážně opatrná! To byla taková neviňoučká usměvavá holčina...
27.06.2011 13:47:00 | hloubavá
Sestřičko moc mě to bolí za tebe, ale někde jsem četl hlubokou pravdu i když sám vím že to není lehké vždycky si jí připomenu:
Až jednou přijde den, kdy na střepy rozbije se tvůj sen, tu neplač, jen pevně zatni pěsti, vždyť říká se, že střepy přinášejí štěstí!
PS: Jinak Vám holky dodám baseballové pálky a potom si z jeho krve vytvořím válečné barvy na své tváři :-))
27.06.2011 13:41:00 | kasparoza
Johoho a já se přidávám k Mbonitě, kdopak si to dovolil? Po zuby ozbrojená jednotka žen s jednou nohou ve třmenu připravená vyrazit!
Nevzdávej to, ulity jsou moc malý a jen trapně stejný, venku je krásně i když na nás někde někdo číhá, kdo nám pořád prověřuje obranyschopnost našich slabin....
My tě nedáme!
27.06.2011 13:18:00 | zvířenka
Nebudu tak obsáhlá jako děvčata pode mnou..ale řeknu to krátce...
kdo to byl co Ti ublížil..kdo to byl...řekni a já ač malá vzrůstem půjdu a nabančím mu...fakt
Ty jsi totiž nádherná a velmi křehká a vzácná váza...zasloužíš si to nejjemnější zacházení.
27.06.2011 09:46:00 | Mbonita
Bambulka řekla to, co jsem chtěla
a je to pravda velmi veliká...
ještě tolik věcí drahá se Tě bude dotýkat
však nezavírej val a nepřidávej řady
venku tak krásně je a Ty ses rozvoněla
tak nenech mindráky, co umírají hlady
aby Tě mohli odkudkoli běsně cupovat
Jsi výší na výši jim zlehka vzdorovat :))
a já jsem poblíž - slyšíš?? Já jsem tady...
27.06.2011 06:10:00 | šuměnka
... to je ... život ...
Vím, jaké to je být důvěřivá, otevřená, věřit v dobro v lidech ... a vím, jaké to je, když dostaneš od života "po prstech" ...a to /ten/, v co /koho/ jsi věřila, Tě podrazí, zklame ...
Jenomže zklamání plyne z očekávání ... Takže?
...Přestat se hýbat a zůstat v ulitě je dost podobné tomu jako přestat vědomě dýchat. Že to na ledu klouže? Jo, asi jo, tak nazujme brusle nebo mačky a půjde to... Že je výstup příliš těžký a nejde ho dát na jeden zátah? Jo, tak si pomozme výškovým táborem, ať si zvykneme na jiné podmínky, hustotu vzduchu, méně kyslíku, počkáme na vhodnější počasí ...
... Nepřestávej věřit v lidi ...a zůstaň na cestě, ptz jinak bys mohla minout ty, kteří zase věří v Tebe ;-)
Jsem se nějak rozepsala :-) Dík za Tvé zamyšlení ...
27.06.2011 00:36:00 | Bambulka