Znáte PhDr. Vlastimila Vondrušku, Csc.?

Anotace: ...

V úvahách již zaznělo několik jmen, o která bychom se, dle mínění autorů, měli trochu více zajímat. Přidávám tedy také jedno jméno. Nezařazuju ho do politických úvah, neboť politika určitě není hlavním zájmem pana Vondrušky. Zároveň se však jeho práce občas politiky dotýká, i když poněkud netradiční formou.
      Vlastimil Vondruška píše knihy. Odborné, populárně naučné, historické romány a historické detektivky. Hlavně při jeho detektivkách příjemně odpočívám.
      Proto, když jsem si nedávno v knihovně vypůjčil jeho knihu - Klášterní madrigal, těšil jsem se opět na chvilky napětí. Ale ejhle!
      Tahle kniha je něco úplně jiného, než co jsem znal doposud. Po přečtení několika stran jsem nevěděl, která bije. Byl jsem ovanut ne napětím, ale humorem. Takovým zvláštním, zahaleným v historickém hávu, ale přece tak neskutečně současným. Spousta postav, ani jedna vyloženě kladná, ani jedna vyloženě záporná. Lidské nectnosti jsou však velmi zvýrazněny, což knize dodává ten správný říz.
      Každý se tam může najít. Ať už byrokrat, revolucionář, věčně váhající, korupčník, alkoholik, pomlouvač nebo někdo další. Také jsem se tam našel. Při čtení mě napadlo, jestli pan Vondruška vlastně má rád tuto zemi a lidi v ní žijící. Jenže, kdyby neměl, nenapsal by tolik knih o naší historii.
      Když jsem si sám pro sebe vyjasnil tuhle otázku, čtením jsem se už jenom bavil. Ale zbývalo ještě vyřešit, zda je "Klášterní madrigal" podobný se současným chováním lidí jen zvláštní náhodou nebo je to od počátku záměrem autora.
      Odpověď, myslím, dává strana 212. Vlastimil Vondruška je, dle mého názoru, vynikajícím pozorovatelem lidí. A velmi ohleduplnou formou nám ukazuje naše slabé stránky.
      Proto bych zde i já chtěl předložit jeden nekonfliktní závěr. V téhle zemi žije spousta lidí, od kterých se máme co učit, ale zároveň není nutno přejímat jejich názory beze zbytku. Některé tyto lidi již známe, jiní se průběžně objevují. Pakliže někdo z "literáků" náhodou zná pana Vondrušku blížeji, nechť mu navrhne, ať k široké veřejnosti promlouvá ještě častěji a přímočařeji než tak činil doteď ve své umělecké tvorbě.

P.S.
V bibliografii tohoto spisovatele lze najít ještě jednu knihu, vymykající se stylu, na který jsou čtenáři převážně zvyklí. Jmenuje se "Strana štěstí" a byla vydána v roce 2005. Ještě jsem ji nečetl, ale už ji mám v hledáčku.
A na úplný závěr jedna kratičká ochutnávka z "Klášterního madrigalu":
"Revolucionář. Vy to slovo neznáte? To je něco jako zbojník, taky bere bohatým, ale na rozdíl od zbojníka to nedává chudým, ale nechá si to pro sebe."