Reforma státu

Anotace: Následující řádky jsou výsledkem menšího zamyšlení na záchodě. :-D

Pokud jste byli během posledních 10 let přítomni v Kocourkově, pardon České republice, možná jste se zdravě nas*ali u dění v zemi potomků praotce Čecha. Problémy nejsou způsobené ani tak tím, že zmíněný Slovan byl "cyp, co nešel ještě o pár kilometrů dále," jak se domnívá jistý písničkář ze severovýchodních končin toho území, ale spíš tím neskutečným chaosem, který ovládá tento "úžasný" stát.

Že jste už něco podobného četli/slyšeli? Není divu, nadává spousta lidí. Jen málo z nich si však uvědomilo, že nedílnou součástí kritiky je také návrh na zlepšení objektu kritiky, bez čehož se kritika (jinak velmi důležitá věc ve vývoji čehokoliv) mění v pouhé kecy, se kterými si vystačíte nanejvýš v nálevně páté cenové skupiny nebo v diskusích na Hovinkách (pardon, Novinkách, byť většinou starých), Plesku a jiných "věhlasných" zpravodajských webů. Tímto počinem se hodlám zaškatulkovat do té menší skupiny těch, kteří znají význam kritiky. I když, možná to nebude ani tak kritika, jako spíš takové to zamyšlení coby kdyby...

Většina lidí v tomto státě volí u voleb podle toho, kdo jim slíbí lepší podmínky a tak se k moci v tomto státě dostávají různá individua, díky kterým se kdysi málem velmoc krátce po druhé světové válce vydala na cestu do zatracení. Lidem toto nelze moc vyčítat, u většiny to stejně nemá moc smysl. Pro potřeby této úvahy bereme hypotetickou situaci, že (minimálně oficiálně) drží veškerou moc v zemi jediná osoba a do dění se nemontují okolní státy alespoň natolik, aby země mohla nějak fungovat. Jak by k té situaci mohlo dojít nechme na závěr. Současný stav netřeba popisovat.

Roku dejme tomu 2012 se v České republice událo nečekané. Totiž Česká republika se stala Korunou Českou. Okolní státy napjatě sledují, co se bude dít v zemi pod vládou krále, který se jim zatím směje z komnat pražského hradu. Protože král není hloupý, postupuje podobně, jako kdyby zemi získal v nějaké válce. Plánuje velké změny, proto ihned ruší členství své země v EU, NATO i OSN.

Prvním logickým krokem jsou média. V těch největších je okamžitě stanoven dohled králi věrných lidí a rozjíždí se propaganda, která má tupou většinu přesvědčit, že král je minimálně nějaký bůh, který rozvrácenou a zadluženou zemi dovede k prosperitě. To nebude problém, ostatně v Česku běžela propaganda neustále.

Hned dalším krokem jsou represivní složky. Do čela armády, policie, BIS a dalších jsou dosazeni královi lidé. Je jasné, že minimálně dvě největší, tedy armáda a policie, nutně potřebují generálku. Jako prozatímní krok je zjednodušena struktura velení. Jednotlivá oddělení místních policejních sborů mají nově pouze dva nadřízené. Takovou místní policii ve městě řídí rada složená z vedoucích oddělení v čele s jedním velitelem, který má jednoho zástupce a jednu sekretářku. Vedoucí oddělení již přímo řídí konkrétní činné lidi, takové oddělení je týmem např. pro vyšetřování vražd. Velitel místního oddělení se svým zástupcem je zároveň členem zemské rady, které předsedá zemský policejní prezident. Ti jsou tři (Čechy, Morava, Slezsko) a zodpovídají se přímo královskému rádci stran bezpečnosti. Policejní sbor opouští asi tři čtvrtiny členů, je přijato několik tisícovek nových řadových policistů. Zajímavé je, že vzdor snížení rozpočtu na polovinu hospodaří policie s přebytkem. Všichni policisté, od králova rádce po posledního strážníka mají slušné platy. Jsou motivováni snižovat kriminalitu v jejich oblasti, nikoliv v objemu vybraných pokut atd. I vzdělaní lidé, kteří nepodlehli propagandě, získávají první důvody, proč je to celé dobré. Navazující změny v soudnictví a dopravě budou popsány níže.

Tuto štíhlou strukturu policie přebírá také armáda. Přebujelý Generální štáb je zlikvidován, klade se větší důraz na efektivitu. Nejvyšším velitelem armády je stále technicky král coby hlava státu, nicméně prakticky je jí jeden z králových poradců. Ve velení armády nemají místo politici, ale pouze vojáci. Rozpočet zůstává stejný, avšak armáda i přes zvýšení platů vojáků má peníze na nákup materiálu. Probíhá poměrně intenzivní zbrojení, královský rozkaz zní, že armáda musí být připravena bránit stát a jeho obyvatele před jakýmkoliv ohrožením. Hned toho roku dostává zcela překopaná armáda šanci prokázat své kvality při katastrofálních povodních a nepokojích v přistěhovaleckých ghettech. Je znovu zavedena branná povinnost.

Po represivních složkách přichází na řadu taktéž záchranné složky. Platí, že ať už se stane cokoliv kdekoliv na území Koruny, policie, hasiči i zdravotnická záchranná služba musí být na místě do dvaceti minut bez ohledu na případnou odlehlost místa. Peníze ušetřené v policii a armádě jsou investovány právě do techniky a platů těchto složek.

Je přepracována Ústava. Byť má král stále velkou moc, hlavní úloha v řízení státu spočívá Radě. Rada je složena z králových rádců a předsedá jí král. Každý z rádců má k ruce úřad o sto odbornících, vyjma vrchního velitele armády a policie, kteří mají pro svou podporu pouze pětičlenný sekretariát. Obsah tohoto základního dokumentu šokuje celý svět. Je v něm přímo zakotveno, že každý z královských rádců musí být odborníkem v tom konkrétním oboru s několikaletou dělnickou a i řídící praxí. Další novinkou, byť odkoukanou odjinud je prohlášení, že stát musí hospodařit vyrovnaně, nebo s přebytkem. Zadlužování je přípustné pouze v extrémních případech jako je válka, velmi silná přírodní katastrofa nebo hrozící bankrot státu. Ústava dále říká, že v případě závažných pochybení rádce je král povinen jej odvolat. Veškerý majetek neúspěšného rádce propadá státu. Totéž ovšem platí i pro něj, neboť nová konstituce pamatuje také na královské chyby. Král ani rádcové nedostávají od státu žádný plat, tyto funkce jsou čestné. Rada má kromě krále tyto členy: Vrchní velitel armády, vrchní velitel policie, vrchní velitel a koordinátor ostatních bezpečnostních složek, vrchní velitel hasičů, ministr zdravotnictví, financí, energetiky, zemědělství, samosprávy, práva a ministr školství.
Podobnou strukturu jako armáda nebo policie mají nyní také zastupitelstva obcí, vrcholkem pyramidy je ministr samosprávy.
Systém státních zakázek chválí hlavně Amnesty International, neboť je zavedena osobní odpovědnost za jejich přidělování. Občané jej považují za bezzubý jen do roku 2014, kdy je za nákup o 20% předražených injekčních stříkaček do státní nemocnice v Praze potrestán ředitel nemocnice povinností uhradit ztrátu a jedním rokem nepodmíněně.

Zjednodušeny jsou státní finance.
Nejprve byly ze státního rozpočtu vyškrtány všechny dotace i takřka veškeré sociální výdaje. Nadále jsou vypláceny důchody (které se zvýšily ihned o 25%), důchodový věk je 59 let. Podpora v nezaměstnanosti je vyplácena ve výši 85% předchozího platu nebo dvojnásobku životního minima (tedy 9 500 Kč), pokud nezaměstnaný dosud zaměstnán nebyl. Tato podpora je vyplácena nejdéle po dobu 12 měsíců, pro její další čerpání je nutno odpracovat minimálně 2 roky. Příjemci podpory v nezaměstnanosti dále musí projít rekvalifikací a/nebo provádět veřejně prospěšnou činnost (zametání chodníků, odklízení sněhu, sečení trávy...). Kromě důchodů a podpory v nezaměstnanosti je vyplácena ještě mateřská (85% platu, a to po dobu 5 let, od 1. roku věku dítěte může přejít na otce, nárok zaniká, pokud adresát mateřské kouří nebo je pravidelně pod vlivem drog či alkoholu) a nemocenská (85% platu, nutné schválení lékařem, zánik nároku jako u mateřské). V případě, že se příjemci podpor stanou pachateli trestné činnosti, nárok na dávky nebo důchod automaticky zaniká na dalších 10 let.
Daňový systém se omezuje na jedinou daň - z příjmu. Ta je stanovena na 20% s odůvodněním, že je nutno splácet ohromný státní dluh o výši přes 1 450 000 000 000 Kč. Současně je tím vyřešeno i volání po větším zdanění bohatých - 20% z 8000 Kč platu chudáka je 400 Kč, kdežto z příjmu boháče např. 10 000 000 Kč jsou to už dva miliony.
V roce 2013 Koruna hospodaří s přebytkem 200 miliard korun, který je celý použit na splácení dluhu. Státní dluh se podařilo do poslední koruny splatit v roce 2031. K tomu dopomohlo i razantní zeštíhlení všech úřadů a rozsáhlé privatizaci. Státní zůstává pouze jedna nemocnice v kraji, dvě vysoké školy (Univerzita Karlova v Praze a Vysoké Učení Technické v Brně) a 50% energetického koncernu ČEZ.

Všem bývalým politikům je odebrán veškerý majetek a jsou za nesprávné hospodaření potrestáni 30 lety nepodmíněného odnětí svobody. Prezident Václav Klaus je omilostněn, ale král mu před zraky národa doporučí, aby se již nikdy nemíchal do státní správy země. Zato předchozí prezident Václav Havel je za vyvolání imigračních problémů poslán do vězení na doživotí.

Další, kompletně přebudovanou věcí, je právo. Soudce je, stejně jako ministr, čestnou, a tedy neplacenou, funkcí. Ústavní soud nyní podléhá ministrovi práva. Nejostřeji sledovaný je statut nutné obrany, který je de facto převzat z některých států USA. Další velké změny jsou v dopravě. Porušení dopravních předpisů je trestáno mírněji, ovšem způsobení nebezpečné situace nebo dopravní nehody mnohem, mnohem přísněji. Zavinění dopravní nehody porušením dopravních předpisů dostává dolní hranici trestní sazby 2 roky nepodmíněně. Pokud při nehodě někdo zemře, je trest stejný jako u úkladné vraždy - trest smrti, který je další velkou novinkou. Ústava dovoluje použít trest smrti u obzvláště závažných zločinů (vražda, korupce, vlastizrada a další), čehož je využito poměrně často. Je zrušen bodový systém pro řidiče. Protestují hlavně cyklističtí aktivisté, neboť nově je zaveden řidičský průkaz na jízdní kolo.

Zatímco okolní státy váhají, zda se inspirovat děním v Česku, nebo naopak proti králi zaujmout nepřátelský postoj, je vyřešena problematika diskriminace - je zkrátka zaveden "jednotný metr" a tzv. pozitivní diskriminace menšin je trestána podobně jako třeba rasismus. Homosexualita je tolerována, ale je zrušeno registrované partnerství a dítě smí adoptovat pouze heterosexuální pár. Přistěhovalectví je povoleno pod podmínkou, že se příchozí přizpůsobí domácí kultuře - především islamisté jsou houfně deportováni.

Velké změny se objevily také v energetice. Jsou zrušeny všechny uhelné, větrné a fotovoltaické elektrárny. Většinu energie zajišťují jaderné elektrárny Temelín (5 reaktorů), Dukovany (8 reaktorů) a nově zbudovaná elektrárna na Vysočině se svými 6 reaktory. Zbytek obstarávají především vodní elektrárny. Elektřina je v Česku nejlevnější v Evropě a jedním z hlavních vývozních artiklů této nové velmoci. Po ukončení jaderných programů jiných zemí je 30% veškeré evropské elektřiny z České Koruny.

Výsledky toho všeho jsou přesně takové, jak se očekávalo - Bouří se neschopní lidé (chudnou), radikální islamisté (jsou deportováni do islámských zemí), nepřizpůsobivé menšiny (jsou deportovány do míst původu) a lobbisté (silně protikorupční prostředí). Česká Koruna se stává po vzoru meziválečného Československa jedním z nejvýznamnějších států světa. Houfně do ní míří firmy z celého světa. Brno se stává centrem české obdoby Silicon Valley, své sídlo sem přemístili i velikáni jako Apple nebo IBM. Prakticky každá celosvětově působící technologická firma zde má datacentrum, vývojové laboratoře nebo sídlo. Tomu napomáhá i extrémně jednoduchý daňový systém, po snížení jednotné daně z příjmu na 10% v roce 2033 (z důvodu splacení státního dluhu) se Koruna stává daňovým rájem a konkuruje v tomto Monaku, Švýcarsku, Bahamám nebo Seychelským ostrovům.
Každým rokem stát hospodaří s obrovskými přebytky - za ty je nakupováno zlato, strategické suroviny a financován vesmírný program, který Česko proslaví úspěšným projektem Hnízdo, v rámci kterém je na Mars vyslána na oběžné dráze sestavená vesmírná loď Šemík s lidskou posádkou. Tatáž loď při zpátečním letu dosáhne 75% rychlosti světla za pomoci iontových motorů vyvinutých na VÚT Brno.

Směr Koruny České přebírají i další království - Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Dánsko, Irsko, Velká Británie, Lucembursko, Švýcarsko a Slovensko. Všechny tyto země se posléze sdružují v alianci zvané prostě Evropská aliance.

Nuže, zamyšlení nad státem se zvrhlo v pohádku o tom, kterak rozvrácený a zadlužený stát vystoupal mezi světovou elitu díky nečekanému zvratu, který mu přinesl podivínský, samotářský král, který po většinu času neopustil svůj Hrad.

Nyní je čas na vystřízlivění, neboť šance na podobného panovníka a jeho nástupu k moci jsou limitně nulové - nicméně popsané změny by s týmem několika opravdových odborníků a pár vlasteneckých politiků byly možné i bez krále. A kdo ví, třeba by se Česká republika skutečně vrátila na výsluní. A jaká že bude realita? Při současném směřování je to víceméně jasné - Českou republiku bude velmi brzy lepší opustit a vydat se za žitím někam jinam. Rostoucí daňová zátěž, omezování svobody, stále větší represe a blížící se krach státu jsou velmi pádnými argumenty...