Reforma státu 2

Anotace: Posledně se to trošku zvrtlo...

...takže zpět od snění nad královstvím k realitě.

Následující řádky neobsahují žádné půlhodinové (ani žádné jiné) reklamní pauzy.

O čemže to dnes bude? Přece o hlavních problémech země zvané Česká republika. Alespoň v základech:

1. Rozpočet a jak jej vyrovnat. Další body s tím víceméně souvisí. Ono s tím víceméně souvisí všechno.
2. Státní dluh
3. Přebujelý aparát
4. Daně
5. Korupce, protekce
6. Zákony
7. Evropská Uhnije

Peníze vládnou dnešnímu světu, tak to prostě je. Morálně je to sice špatně, ale to je téma na jiný příspěvek. Rozpočet je tedy alfa a omega státu.
Zjednodušeně vzato nějaký (samosebou zatraceně dobře zaplacený a lidsky předimenzovaný) úřad vysmolí nějaký odhad příjmů státu na celý další rok s běžnou chybovost zhruba do jednoho sta miliard korun, většinou mínus.
Stejný úřad taky spočítá, kolik stát zhruba vyplatí na nejrůznější předem odhadnutelné a nejspíš nevyhnutelné výdaje. Patří sem výdaje na všechno, co provozuje stát, dotace a kromě pár dalších drobků také výdaje největší - sociální oblast. Tedy mateřská, nemocenská a vůbec všechny ty přídavky, dávky, podpory atd. Pro extrémněji založené jedince dlužno dodat, že sem sice patří i dávky "nepřizpůsobivým občanům", aby měli za co nakupovat zejména alkohol a cigarety, ale také peníze, na kterých závisí např. svářeč, kterého po cestě domů ze šichty srazil na přechodu řidič auta, který usilovně páčil ze svého rádia poškrábané cédéčko, a tak si onen svářeč holt chvilku pobude doma, než mu srostou zlomené kosti. Nebo taky pokladní z hypermarketu, kterou vedení vyhodilo, protože tu samou práci budou dělat přivezení Ukrajinci, Turci, Vietnamci a kdo ví kdo ještě za třetinovou mzdu a bez nároku na dovolenou.
Tyto výdaje obvykle spolknou veškeré příjmy +- pár miliard. Pak totiž přichází na řadu potřeba platit úroky ze státního dluhu. Přitom se tak nějak zjistí, že výdaje jsou mnohem vyšší než příjmy a vzniká schodek. Ve Švýcarsku to znamená omezit výdaje díky existenci zákona přikazujícího tvorbu nanejhůř vyrovnaného (neberou se v úvahu drobné v ceně jednoho nového auta, to se prostě zatáhne z přebytků minulých let nebo se tu a tam prodá nějaká ta zlatá cihlička...). U nás to znamená, že se chybějící peníze někde prostě půjčí a tak se ještě zvýší státní dluh.
Co ty řeči o šetření? To se jednou za čas probudí některý z bystřejších členů osazenstva vlády a začne se škrtat. Tu a tam se o něco sníží rozpočet nějaké státní složky (typicky policie, armáda, školství...), občas se zvýší nějaká daň nebo se zavedou nějaké daně nové a jede se dál. Dosáhne se toho, že státní dluh nevzroste o 150 miliard, ale jenom o 145. Tímto směrem jdeme zhruba 16 let.
A když už jsme u dluhu, ten neroste jen o nové schodky, ale také o úroky, které se stát snaží každým rokem splatit, když už nemá na splacení dluhu samotného. Většinou se to daří.
Tady poprvé padá kosa na kámen. Zde se jeví nanejvýš vhodným nějaká obdoba švýcarského zákona o vyrovnaném rozpočtu. Při kvalitách našich zákonodárců bych doporučil objednat nějaký kvalifikovaný překlad do češtiny (maximálně pět zelených papírků s obrázkem Emy Destinnové, z vůle státu cenných), pak u nějakého právníka zakomponování do ústavy (cca. to co překlad) a nechat to podepsat skeptiku Klausovi (nebo tomu, kdo zrovna bude nakvartýrovaný na pražském Hradě s hadrem "Pravda vítězí" nad hlavou). V případě pana Klause náklady stoupnou o cca. 500 za nějaké to značkové pero. Celé je to mnohem levnější, rychlejší a spolehlivější než spoléhat na "Jedničku" Topolánka, "Sexy mozka" Paroubka, "Knížete" ospalého a další postavičky top-class managementu této země.
Nyní má parta 281 (povětšinou) budižkničemů co dělat - vymyslet, kde a na čem ušetřit, aby se očekávaný výsledek hospodaření komíhal okolo nuly, nebo čísla, před kterým by bylo znaménko +. Jak toho dosáhnout, naznačují následující řádky.

Státní dluh je jedním z velkých problémů. Jeho vlastnosti se nápadně podobají rakovině - stále roste a čím je větší, tím větší potíže přináší. Zde je první prostor pro optimalizaci rozpočtu, neboť čím je dluh větší, tím větší jsou také každoroční úroky, jejichž placení je součástí rozpočtu. Úroky lze snížit splacením části dluhu. Jak? Několik možností:
Devizové rezervy. Nejsou to zlaté cihličky, jak si mnozí myslí. I kdyby stát nějaké měl (jakože by měl mít, když má česká měna jakousi hodnotu), jejich prodej není řešením. Devizové rezervy jsou hlavně dluhopisy (dluhy) jiných států. Sice je zajímavé, že si státy půjčují navzájem, ale to už je holt chyba systému. Dluhopisy se prostě prodají. Kdo koupí 5 miliard eur francouzského státního dluhu? Někdo se už najde. V nejhorším to zatáhne sama Francie. A takhle se může dál. Prostě pryč s cizími dluhy. Takto získané peníze je třeba investovat do splacení vlastního státního dluhu. Prostě se od někoho jiného vykoupí zpět české státní dluhopisy.
Státní podniky. Prodejem státních firem jako Vyškovské pivo, Euroil, ČSA a dalších lze získat nějaké ty miliardy na splacení části státního dluhu. Účetně jsme zase na nule, ale s dluhem klesly i úroky, což o něco odlehčuje státní kase.
Další úspory - pokud se podaří hospodařit s přebytkem, tak pro enormně zadlužený stát je výhodné tímto přebytkem splatit další střípek státního dluhu.

Přebujelý aparát. O co jde? O neskutečný chaos na úřadech. Spousta z nich je nepotřebných. A úplně všechny jsou příšerně neefektivní. Vzhledem ke kvalitám vlády další státní zakázka. Tentokráte bychom se měli vlézt do ceny lepšího autobusu, tedy cca. deset milionů. Úkol: určit, co zrušit, co nechat, co a jak změnit. Prostě probrat, udělat v tom pořádek, nebo chcete-li, restrukturalizovat. Nejvhodněji se jeví nějaká fakulta managementu nějaké zahraniční, případně české soukromé, VŠ; člen/členové managementu nějaké větší a úspěšnější korporace, např. IBM, Mitsubishi nebo Apple; zkrátka lidi, kteří mají s podobnou činností zkušenosti.
K efektivnosti aparátu by mohl přispět i nějaká centrální databáze. Proč udržovat např. registr zaměstnanců, když lze prostě přidat pár kolonek týkajících se zaměstnání do záznamů lidí ve státní databázi? Výhodné pro stát i pro občany - stát ušetří a občan na úřadě nemusí vyplňovat tuny formulářů (to mimochodem přináší další úspory za formuláře, jejich tisk a následnou archivaci/skartaci/nebo co se s tím vlastně děje). Koupil jsi Pepa Vopička auto? Vezme technický a občanský průkaz (technický průkaz možno nahradit potřebnými údaji o vozidle, pokud z nějakého důvodu průkaz není) a nic víc na úřadě nepotřebuje. Že úředníkovi na registru vozidel nic není do zdravotních záznamů pana Vopršálka? No a co, do těch stejně nemá přístup, protože ho se tyto záznamy netýkají. Jediné, co se ho týká, je jaké přibližovadla s motorem občan má. Stanice technické kontroly má přístup do databáze vozidel. Zapíše tam výsledek kontroly. Může zkontrolovat sériová čísla, ale není jejich věcí, komu dané auto patří.
Když už jsme u efektivnosti státu - potřebujeme na řízení státu 281 poslanců a senátorů? Nestačil by dejme tomu třeba jeden na 100 000 obyvatel?
Potřebuje armáda víceméně politický a tím pádem vojensky neschopný generální štáb a komplikovanou strukturu velení? Určitě ne. Stačí se zeptat kdejakého důstojníka nějaké funkční armády (např. americké). Spíš, než na spodní prádlo s obrázky pro generální štáb potřebuje armáda peníze na udržování zbraní, munice a vojáky. Zrušení armády je krokem do záhuby - stát musí být obranyschopný, jinak rychle zanikne - pokud nemá být potřeba armáda, museli by se násilí vzdát všichni lidé na světě, což je pravděpodobné ještě míň, než předchozí pohádka o králi. Proto stát potřebuje funkční armádu. Nápodobně je to s policií, která je na tom podobně jako armáda.

Daně. Český daňový systém patří mezi ty nejsložitější a nejméně spravedlivé na světě. Pokusy o vylepšení rozpočtu pomocí daní vedou ke dvěma věcem - další zamotávání a několikanásobné zdanění. Opravdu by nestačila jedna daň, třeba z příjmu? Opravdu potřebujeme progresi? Při stejných procentech zaplatí žebrák zanedbatelnou částku ve srovnání s majitelem korporace, tak na co vymýšlet ještě nějaké tabulky typu ty jsi průměrný a ty máš o korunu víc, než je hranice bohatství, tak zaplať víc? Mimochodem, jednodušší daně = jednodušší agenda, takže zde opět ušetří všichni.

Korupce a protekce. Obojí slibují před volbami politici vyhladit, obému se stále daří. Tu a tam dostane někdo pár miliónů za slib, že bude hlasovat tak nebo onak, že zablokuje vyšetřování nějakého podvodu... Občas se někdo vlivný chce někomu odvděčit, tak vymyslí nějaký zbytečný úřad či komisi, jejímž vedení dotyčného pověří. Motivací nemá být koryto na 4 roky, ale výsledky státu jako celku. Vedení státu je jako vedení velkého podniku. Politici coby manažeři státu totálně selhávají. Tedy je potřeba příměr uvést v praxi - manažeři jsou za výsledky jim svěřeného subjektu zodpovědní, tak proč zde dělat výjimku? Je dálnice drahá a nekvalitní a její výstavba trvá dlouho, aniž by to blokovala třetí strana (památkáři, ochránci přírody, majitelé pozemků)? Pak je evidentně chyba v tom, jak byla stavba sjednána. Vymění se vedení, chyby se napraví a náklady se dají k proplacení starému vedení.
Ostatně, politici by se víc měli řídit zásady managementu. Potřebná literatura se dá koupit za cenu jedné večeře v honosné restauraci...

Co se týče zákonů, v těch je skutečně chaos. Silniční zákon obsahuje dodatek, který řeší pěstování zeleniny na zahrádkách atd... Je potřeba jednoznačné znění zákonů a opravit pitomosti, prostě opět protřídění. Lze aplikovat i po částech. I kdyby to náhodou nepřineslo finanční užitek, racionalizace a zpřehlednění zákonů přináší sama o sobě velký užitek...

Evropská Uhnije, pardon Unie, se řítí do záhuby. Pro úspěšné splnění mise, tedy vyrovnaný rozpočet, nulový státní dluh, prosperita a celkově správně fungující stát, by bylo s 99% nutné opustit potápějící se Unii. Většina nařízení z Bruselu jsou stejně pitomosti... Navíc se tím ušetří ohromné množství peněz. Alternativa je bohužel pouze jedna - zde popisované zlepšování provést i v unijních úřadech a ve všech členských zemí - to by mohlo přinést profit všem nejenom jednotlivě, ale také Unii jako celku. V rámci reformy je možná i federalizace a vznik něčeho jako Spojených Států Evropských, to jistě ano, USA je toho příkladem, ale určitě ne za předpokladu, že z Bruselu budou chodit takřka výhradně hovadiny, jak je tomu teď. I diskuse na měkkostí/tvrdostí erárního hajzlpapíru na úřadě by byla zlepšení...

Ještě na závěr, pár věcí sem zapadajících je obsaženo v prvním díle. Proto je zbytečné psát to sem znovu. Pokud si ještě na něco vzpomenu, tak holt vznikne pokračování...