Dopis Platónovi

Anotace: Původně moje kontrolní slohová práce minulého ročníku. V tomto dopise píšu o Platónově teorii idejí, na kterou jsem si vymyslel takovou vlastní interpretaci (možná to je nedomyšlená kravina). Tak jsem docela zvědavej, co vy na to.

Velevážený pane Platóne,
asi jste docela překvapený, že dostáváte dopis z budoucnosti. Je to těžko uvěřitelné, ale jak vidíte, je to tak. Můžete se nad tím zamyslet.

Chtěl jsem Vám napsat, že ačkoli je naše doba docela vzdálená a jistým způsobem dost odlišná od té Vaší, tak Vaše geniální myšlenky zůstávají pořád aktuální a zajímavé, zvláště pro mne.
Nejvíce mne zaujala Vaše teorie idejí, podle níž uvažujete jakýsi vyšší svět věčných idejí, který je nadřazený tomuto hmotnému světu a hmotné objekty jsou vlastně nedokonalým obrazem myšlenek. Dále říkáte, že lidská duše právě pochází z tohoto ideálního světa, a čili existuje už před narozením člověka (nebo respektive jeho hmotného těla, do kterého „vejde“). Chápu to tak, že duše existuje v ideálním světě jako neměnná a možná i všeobsažná myšlenka. Ale když „vejde“ do hmotného těla, opustí ideální svět a je, jak vy říkáte, uvězněna v těle. A zde se rozvzpomíná na věčné ideje (tj. přemýšlí, ten všeobsažný stav, ale nemůže ho takto dokonale dosáhnout. K tomu bych se mohl přiklánět, i když některým Vašim myšlenkám plně nerozumím, mám určité „zkušenosti“, které bych si mohl takto vysvětlit.

Samozřejmě, že během svého života různě přemýšlím, získávám různé poznatky o světě kolem, o sobě, a vůbec. Ale přeci si říkám, že toto mé myšlení je jaksi nedokonalé. Třeba s tím, že když o něčem přemýšlím, něco vymyslím, získám nějaký poznatek, ale u toho to jakoby končí. Stává se poté docela často, že nevím, o čem mám dále přemýšlet, jestli třeba dále rozvíjet ten původní poznatek nebo se zamyslet nad něčím jiným (anebo případně nemyslet vůbec). A tato nejistota s tím spojená mně mnohdy znepokojuje. Je to asi tím, že myšlení v tomto světě není neměnná hodnota, ale proces. Proces, který má začátek a konec. A proto si myslím, že ve světě idejí, které jsou neměnné, je duše všeobsažná a to je to absolutně dokonalé poznání, kterého my za pozemského života nejspíše nedosáhneme. Vlastně si to ani nedokážeme představit.

Jestli Vás něčím tento můj dopis zaujal, klidně mně o něm napište. S radostí budu očekávat Vaše připomínky a názory. Myslím, že to ve Vašem odkazu najdu.

Váš oddaný „Foton“

P.S.
Je celkem pozoruhodné si uvědomit si, že lidská duše, která je takto omezená, si přesto dokáže uvědomit, že je omezená a že v „jistých dobách“ omezená nebyla (nebo nemusela být).