Miluješ mou dceru? 12

Anotace: -

4)Rozloučení

„Už jsi vymyslela jak se rozloučíš s Gábinkou?“ zeptá se mě mamka v pátek večer, kdy se jako každý pátek jdeme navečeřet k babičce. Už je to taková tradice, že každý pátek chodíme k mamčiné mamce, abychom si po týdnu popovídali a viděli se.
„Vůbec ne“ zakroutím hlavou.
„No a co takový malí holčičí mejdan? Zítra a v neděli nebudu doma, s Petrem jedeme na víkend na jeho chatu, tak si ji pozvi k nám“ navrhne mi mamka.
„Vážně? Můžu? Mohla by u nás být celý víkend? A tobě to nebude vadit?“ zajímám se a mamka jen zakroutí hlavou.
„Jste nejlepší kamarádky a vím, že rozloučení bude těžké. Taky jsem měla nejlepší kamarádku, tak to chápu“ usměje se na mě a zaparkuje před babiččiným domem.
„Mami, ty jsi zlatá!“ zaraduji se hned a jen co vystoupím, pořádně ti obejmu.
„Tak ji honem napiš s tím, že ji zítra čekáš, pokud ji to rodiče ovšem dovolí“ řekne mamka.
„Napíšu,“ řeknu a už vytahuji mobil. Babička nemá ráda, když při večeři píšu sms a nevěnuji se mamce a jí. Mamka je tak hodná, že se mnou počká.
BROUCKU, BUDU MIT CELY VIKEND BYT PRO SEBE, NECHCE SE SE MNOU ROZLOUCIT, ZE BY JSI HO STRAVILA SE MNOU? POKUD NEMAS PLANY S RODINOU? PUSU
„Můžeme jít“ usměji se na mamku. Ani nestačíme zazvonit a babička už stojí ve dveřích v celé své kráse.
„Ahoj Karinko, Leni, ty jsi nějaká rozzářená“ usměje se na nás obě a pustí nás dovnitř.
„Babi, ráda tě vidím“ a pořádně ji obejmu.
„Já tebe taky mami“ řekne mamka a taky ji obejme.
„Tak pojďte, večeře je už hotová a musíte mi říct tolik věcí, jak ze školy, tak z práce a nakonec z osobního života“ a už nás babička popohání po kuchyně, kde na nás čeká výborná večeře. Babička vždycky uměla dobře vařit a mamka to má po ní, já to bohužel nezdědila. Umím jedině tak kávu, čaj a to je snad všechno.
„Tak povídej,“ vyzve mě hned babička jen co si strčím první sousto výborných těstovin do pusy.
„Hm, ve škole dobrý. První týden jsem přežila ve zdraví a v celé kráse. Vybranou vysokou nemám, ale na to je ještě čas. Co dál?“ zajímám se co babičku ještě zajímá.
„Co kluci? Žádný není někde poblíž?“ A je to tu zase. Nechápu proč si každý myslí, že musím mít hned v 19- ti letech kluka? A navíc, kluk není poblíž. Poblíž je moje úžasná přítelkyně, která mi teď určitě odepsala, protože mi zabrněl mobil.
„Nikdo nikde babi, ale zeptej se mamky, ta ti poví co nového“ obrátím hned téma na mamku, protože je mi to nepříjemné.
„Neříkej, že máš nějakého přítele?“ zabere to na babičku. Mamka mě jen probodne pohledem a já raději sklopím hlavu a začnu znovu jíst. Mamka odloží příbor a teprve poté odpoví.
„Ano, mám. Jmenuje se Petr, je od nás z firmy a chodíme spolu už pár měsíců, ovšem teprve ve středu jsem to řekla Karin, protože jsem si nebyla jistá tím, že nám to vydrží“ pokrčí mamka jen rameny.
„To je skvělé! Doufám jen, že nenaletíš jako s ním“ babička nemůže přijít na jméno mého taťky od té doby co od nás odešel. Babička ho měla moc ráda, brala ho jaké svého syna, teď ho nemůže ani cítit. My s mamkou se ji nedivíme.
Mamka s babičkou si začnou povídat o Petrovi a já se chopím šance, abych si přečetla sms od Gabči pod stolem, kterou mi napsala před pár minutami.
ZLATI, A CO TAKHLE ZITRA V 5 U TEBE? PUSU. Hned se mi rozbuší srdce, budu celý víkend jen s Gabčou, my dvě sami, tak jako o prázdninách. Budeme spolu, než mi odjede do Anglie na tři týdny. Najednou je to tak strašně blízko.. Ještě včera jsem si říkala, že je to za dlouho, ale dnes si říkám pravý opak. Chybí mi už teď a to je kousek ode mě. Nevím jak budu dávat to, že ji neuvidím tři celé týdny. Vůbec netuším, jak to zvládnu.
V 5, TE CEKAM. TESIM SE NA TEBE. MT PUSU a s tímhle se začnu těšit už na včerejšek. Už aby bylo pět hodin zítra a abych už byla s ní. Těším se na ni a to moc a mám v plánu udělat ji tyhle dva dny moc krásné, aby na ně jen tak nezapomněla. Aby nezapomněla na mě hlavně. I když nemyslím, že by na mě zapomněla. Teda jen v to pevně doufám.
„Leni, ozvy se mi pak až budete na místě, ať nemám strach“ prosí babička mamku, když už se pomaloučku loučíme.
„Neboj mami, ozvu se ti“ slíbí ji a pak se babička obrátí na mě.
„Opatruj se přes víkend a nepodpalte ten byt s Gábinkou!“ No jo, mamka neumí udržet pusu na úzdě a musela babičce říct, že Gába jede na tři týdny do Anglie, ale ještě před tím budeme spolu sami o víkendu.
„Neboj babi, my jsme opatrné“ a pořádně ji obejmu. Strašně moc nerada se loučím s babičkou, protože je to jediná babička kterou mám. Z taťkovi strany mě prarodiče odepsali i s mamkou, protože viděli vinnu rozvodu v ní. Takže mi zbyla jen ona. Děda umřel pár měsíců potom, co jsem se narodila. Znám ho jen z mamčiného vyprávění, kdy mi vždycky říká jak moc mě měl rád jak si se mnou hrál. To je jediné co by po něm zbylo. A pár fotek.
„Karči, pojď mi pomoct“ zavolá na mě mamka z ložnice, když dojedeme domů a ona se jde hned balit.
„Co se děje?“ zajímám se a posadím se na postel.
„Který?“ zeptá se mamka a ukáže mi dvě trička. Jedno je krásně modré a mamce modrá sluší, ale druhé je béžové a to taky.
„Vezmi si obě“ pokrčím rameny. Chvilku o tom přemýšlí, na čemž usoudí, že mám pravdu a šup s ním to tašky. Takhle spolu probíráme nakonec všechny věci, které si mamka chce vzít sebou, všechny boty a když jde k mé skříni, že si půjčí mikinu, hned ji šoupnu zase k její.
Mě vždycky nadávala, když jsem si chtěla půjčit nějaké oblečení, protože mamka má přesný styl jako já, a ona mě hned vyhodila a hnala ke své skříni, proto jsem ji udělala teď to samé. Aby věděla jaké to je.
„Tak dcero“ přijde ke mně mamka večer, když si píšu s Gabčou na facebooku a plánujeme si jak si užijeme tyhle dva dny spolu. Hned stránku hodím do lišty, aby to neviděla a obrátím se na ni.
„Ano?“
„Zítra jedeme hned ráno, do obchodu si zajdi, kup si co budete s Gabčou chtít, ukliď tu hlavně, ať si něco hnusného o nás nemyslí a sem tam se ozvy“ dá mi rady do života.
„Neboj mami, ozvu se, nakoupím, uklidím a budeme v pohodě“ ujistím ji. „Kdy vůbec jedete?“
„V osm hodin ráno právě, proto jdu už spát. Sice Petr říkal, že bude řídit, ale i tak chci být vyspaná“
„Tak běž, já půjdu za chvilku, jen se domluvím ještě na zítřek s Gabčou“
„Dobře. Tak dobrou noc a mysli na mě“ poprosí mě. Tak tohle ji slíbit nemůžu, protože jakmile jsem s Gabčou, nemyslím na nic jiného než na ni. Nemyslím na to že nás spolu někdo uvidí, na to co tomu řeknou rodiče pokud to zjistí. Myslím jen na ty chvilky s ní, které s ní jsem a nekazím si to ničím jiným. Jsem jen s ní a užívám si každou minutku.
Je to prostě moje Gabča. Pořád ji říkám malá Gabča, i když je vyšší než já. Pokaždé, když ji chci naštvat nebo rozesmát, začnu ji říkat, že já jsem tu ta starší a ona hned odpoví, že ona vyšší a měla dřív řidičák. Tohle mě vždycky rozesměje. Tímhle se vždycky pobavíme a mě se hned zvedne nálada. Jen díky tomuhle..jen díky ní. Nejde ani popsat, jak moc ji miluju a jak moc mi na ni záleží.. Nedokážu to popsat slovy, proto se snažím ji to dokázat činy.