Pár filozofických otázek

Anotace: tohle jsem psala už před dvěmi lety... Byla to pouhá slohová práce...

Pár filosofických otázek:
1) Kouzlo?
2) Proč žít?
3) Jsou i jiné světy? Co bude po smrti?
4) Jestliže máme duši, kam odchází po našem fyzickém skonu?

Kouzlo?
Ano, život je jedno velké kouzlo a tajemství, které nikdo nikdy ještě nerozluštil. Mnoho lidí bere život jako samozřejmost, ale nikdy si neuvědomí, jak lehce lze život zničit. Stačí jeden nečekaný převrat a lidé se zhroutí. Neunesou to kouzlo, které se může vymknout kontrole. Někdo si poví: „ Život jde dál.“ Ale někdo si raději vezme život. A ještě je třetí skupina lidí. Ti se stanou zatpklí a jen nadávají na svět, život a své přátelé s rodinou. Začnu svůj smutek utápět v alkoholu. Když si uvědomí svou chybu, tak je již pozdě. Už nejde vrátit čas.
Co by se stalo, kdyby se vrátil čas?
To je těžká otázka a na ni je i těžká odpověď. Stroj času bohužel ještě nikdo nesestrojil. Jen fyzici ve filmech. Kdyby se vytvořil stroj času, možná by vše bylo jinak. Nebyla by snad první a druhá světová válka. Co by bylo kdyby války nebyly? Nemohli by jsme si vzít poučení. I když lidé jsou nepoučitelní. Alespoň někteří. Pořád chhtějí vést nové války. Co z toho mají? Nevím, snad pocit, že jim patří celý svět? Ale co když prohrají? Co zbude? V lidech zůstanou hrůzné zážitky, smutek, snad i pokora. Ve státě klesne hrdost. Kdyby nebyly války, tak je možné, že by jsme tady ani nebyli. Proč? Protože by se naši předci třeba ani nemuseli setkat. Vím, teď mi povíte, že jsem naivní. Nezapírám. Nemám tolik zkušeností ze života jako vy. Ale pokouším se vytvořit své vlastní názory. Nechci nikoho kopírovat. Chci být sama sebou. Jsem mladá, bez rozumu. Pouze se ptám a snažím se hledat odpovědi. Odpovědi na otázky, které se hledají už několik tisícetí, i deseti-tisíciletí.. Nenajdu je, vím. Přesto se pokouším o nemožné. Chci, aby se lidé zamysleli nad životem a uvědomili si, že život je plný dobrodružství, hezkých i zlých okamžiků. Je jako křehká nádoba. A každá vteřina se musí využít. Jinak se ve stáří zamyslíte a zeptáte se: „ Byl život k něčemu?“ Já si chci odpovědět: „ Ano, byl.“ Poznala jsem spoustu přátel, lidí, kteří mě ovlivnili. Měla jsem možnost splnit si své sny. Už nebude důležité, že všechno se mi nepovedlo. Důležité bude, že si povím: „ Ten život stál za to.“ Vím, že jsem opovážlivá. Přesto se ptám znova:
Proč žít?
Důvodů je hodně. Každý člověk má jiný. Hodně se přemýšlí nad touto otázkou. A jaká je odpověď? Přinávám, nevím. Nejsem bůh. Mnoho lidí bere život tak, jak jde a nezamýšlejí se nad těmito otázkami. Já se přesto nad nimi zamýšlím. Tak proč žít? Někdo považuje za svůj smysl života rodinu, jiný úspěch, kariéru, práci, sport… Když je tolik důvodů, tak PROČ se páchají sebevraždy? Třeba proto, že si někteří myslí, že zklamali. Zklamali v čem? Ve všem. Třeba ve škole. Zklamali své rodiče, že je neposlehli, i když měli pravdu. Vím, jsou i jiné důvody. Je jich hodně. Já přesto věřím a doufám, že se lidí zamyslí a uvědomí si, že JE proč žít. Já osobně každý den najdu nový důvod. I kdyby byl naprostoztřeštěný. Na světě je přece tak krásně. A kdo to nevidí, tak ho upřímně lituji. Teď se nabízí další otázka:
Jsou i jiné světy? Co bude po smrti?
Na tuhle otázku dokáže odpovědět jen bůh. Mnoho lidí věří, že po smrti přijdou do nebe. Jiní věří, že se převtělí do někoho jiného. Co je PRAVDA? Při uvedení do hypnózy se zjistilo mnoho věcí. Spoustě lidí se z podvědomí vybavily vzpomínky z životů lidí, kteří žili více než před půl stoletím nebo stoletím. Někdy i několika tisíci lety. Je to jen náhoda? Možná ano. Ale jak by se dozvěděli o detailech života a smrti? Hledali snad kvůli popularitě v kartotéce, nebo našli snad deníky? To by byla velká náhoda. Po hypnóze si na nic nepamatovali. Hráli to snad? Nevím. Proč by to dělali? Kvůli slávě, popularitě, úspěchu a nebo chtěli zmást vědce? Tomu nevěřím. I když jsou někteří lidé vypočítaví. Jak mohli změnit hlas? A co bylo mezi životy? Podle lidí v hypnóze to byla doba odpočinku. Duše se podle nich vrací do života tehdy, když se cítí připravené a silné. Snaží se napravovat chyby, které v minulosti nestihly. Poslouchají Mistry, kteří jim radí a učí je. Proč zde tedy nejsou filosofové jako Aristoteles, Platoń, řečník Cicero a Seneca? Necítí se snad připraven? Nebo jen učí ostatní duše? Možná. Kdo ví… Třeba filosofové jsou opravdu mistři.
Jak už řekl jeden chytrý člověk Marcus Tullius Cicero : „ Život zemřelých je uložen v paměti žijících.“ Což je pravda. Nikdo nezapomene na své blízké, kteří už odešli na věčnost. Nezapomene na to, co pro nás naší blízcí znamenali a udělali.
A co vesmír? Jsou ve vesmíru nějaké jiné světy? Co život na Marsu? Možná, že jednou nějaké jiné světy objevíme nebo světy objeví nás. Vždyť i Verne psal fantastické romány o budoucnosti. Psal o strojích, které v jeho době byly naprosto nemyslitelné. Pro nás jsou samozřejmostí.
Jestliže máme duši, kam odchází po našem fyzickém skonu?
Máme duši? A co to vlastně duše je? Možná, že se v duši soustředí naše myšlenky, pocity, nálady… Možná je to jen pojem, který má shrnovat naše myšlení…Snad lidé vymysleli duši, aby si hodně věcí objasnili. Říká se, že duše jde do pekla a do nebe. To tvrdí náboženská verze. Ale nejsou důkazy. I když se na vesnicích šíří pověsti o lidech, kteří dali svým přátelům znamení, že peklo a nebe existuje. Třeba vypálená ruka na hrudi německého vojáka, který se se svým kamarádem domluvil, že když zemřou, tak mu si dají znamení, jestli existuje peklo. A co když nemyslel peklo s čerty, ale peklo, že trpí za to, že si před tím neuvědomoval spoustu věcí. Třeba si neuvědomoval, věci, které jsem zde vypsala. Neuvědomil si ni z toho, co měl. Třeba dělal všechno přesně naopak než měl…
Vím, nejsem dobrý filosof, ale přesto děkuji, že jste si toto přečetli.