Život na 100%

Anotace: Vlastně to není ani úvaha... jenom takové to vykecávání. Ale i to je potřeba, no ne?

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jakej je život vlastně svině? Kolika z vás někdy na 100% vyšlo něco, co jste si plánovali? Kolika z vás přálo to štěstí, aby vám vyšla čísla ve sportce, abyste získali toho/tu opravdu vysněného/vysněnou? Kdo z vás může s klidem říct, že život mu vždycky přihrál ty správné karty?

Snažíte se být dobrým člověkem, ale ať uděláte cokoliv, vždycky někomu ublížíte, vždycky na tom najde někdo něco špatného. A kdo za to může? Vy? On? Nebo kdo? Co je to potom za spravedlnost? Potom, až stanete před Bohem (teda ne, že bych byl věřící, to je jenom... prostě jenom tak) a on se zeptá: "Ublížil jsi někdy někomu?" Kdo může říct ne? Jak se potom může člověk dostat do nebe?

Víte, každý má na světě nějaký úděl. Pro někoho je to nikdy nepoznat bohatství, pro jiného zase nikdy nepoznat rodinu. Už jste zjistili, co je váš úděl? Já nejspíš ano (a není to ani jedna z těch věcí, co jsem jmenoval... i když trocha těch peněz navíc by se hodila). Důležité na tom je, že o něm vím, že chápu jeho smysl, že si dokážu uvědomit, že tohle je potřebné. Je to určitá schopnost pomoct lidem. Víte takové to vrozené psychiatrictví. Zní to asi blbě, ale kdo zná někoho takového, určitě ví, o čem mluvím. le problém je v tom, že se s tím nedokážu smířit. Není to proto, že mi to vadí, ale proto, že to nezvládám. Nemám dost "síly" na to, abych tohle unesl. Znám další tři lidi, kteří mají stejný úděl. Tři holky, abych byl přesnější.

Jedna se s ním vypořádala bez problémů, řekl bych, že ji to dokonce baví. Dokáže poradit, utěšit, vyřešit... Nejspíš jsem jí to nikdy neřekl, ale už jenom proto, že ona tady je, je pro mě život snesitelnější.

Druhou jsem potkal na chatu. Taky se s tím dokázala vypořádat, sice ne tak dobře, jako ta první, ale tolik jí to netíží. Když se jí vypovídáte, cítíte se lehčí, možná jenom proto, že to muselo ven, ale zase kolika lidem byste se svěřovali. Jí se svěříte bez problémů, pár vět stačí na to, abyste zjistili, že jí opravdu věřit můžete, že jí můžete říct cokoliv, a přesto vás pochopí.

A třetí... Je dost dobře možné, že ona o své schopnosti ani neví. Ale z těchhle třech holek je asi nejsilnější. Ani jí nemusíte nic říkat, prostě už jenom to, že jste s ní, vám dává pocit nově získané energie. Ona nevědomky pomáhá lidem, rozdává úsměvy na všechny strany, vedle ní se prostě nejde mračit. A když už se jí svěříte, vždycky najde onu spletitou cestičku, po které byste se měli dát. Jí z těch třech asi obdivuju nejvíc. Není to tím, že by snad byla nejlepší, ale tím, jak to dělá. Takovouhle osobu potkáte jednou za život, možná ani to ne. Ale já jsem vděčný za to, že jsem ji potkal. Tohle je asi jediná věc v životě, která mi na 100% vyšla.