Protizákonnná přestoupení

Anotace: Kdo někdy nepřekočil práh zákona? Není snad nikdo.

Položme si úvodem otázku, kdo z nás někdy nepřekročil zákonnou hranici toho co je správné.

Asi leckdo měl menší, nebo větší problém se zákonem, ani třeba nevědouce, nebo minimálně porušil zákony etické, nepsané a jiné. Jde o zcela zásadní věc. Třeba v mládí bylo běžné "půjčovat" si od kamarádů tužky, psací potřeby a jiné náležitosti, a pak jim je nevracet, sbírat ze země mince, které jsme našim mladým a bystrým okem spatřili a kdo z nás běžel na "úřad obce s rozšířenou působností" §135, písm. b) občan. zákoníku ve znění pozd. předpisů, nebo na nejbližší oddělení Policie ČR hlásit nález pětikoruny. Asi by z nás měli minimálně papírování, možná i blázny. Ale abychom z této úvahy neudělali prázdnou beztvarou plitkou hmotu, je potřeba si uvědomit několik skutečností. To co jsem zmínil výše by mohl být případ třeba tvůj, nebo tvůj, a nebo můj. A proto je důležité si uvědomit co lze oprávněně považovat za protizákonné jednání, jestli se vyplatí běžet kvůli oné mnou zmiňované pětikoruně nalezené na veřejně přístupné komunikaci (třeba chodníku)na Policii ČR, nebo jestli to jenom tak přejdeme a když na nás nikdo nekouká neuchopíme ji a nezastrčíme do kapsy a budeme se ubírat od místa nálezu. Tak toto nesmí být bráno jako návod protizákonného jednání, ale jako určitý paradox systému. A teď si položte ruku na srdce, nestalo se to někomu z Vás. Je pochopitelné, že když někomu, kdo jde např. před Vámi vypadne peněženka, neuchopíte jí a nebudete se radovat, že budete mít na Vánoce peníze, ale uchopíme ji a vrátíme ji majiteli, jak by jistě na nás s etickým jednáním apeloval Aristoteles. Prostě jde o jakousi etiku. Vše má své meze, své hranice, své obrysy, lemy za které prostě nemůžeme jít. A teď ruku na srdce, kdo z Nás marnotratných a zatracených lidí, nikdy nepřekročil práh zákona. Ten kdo ne, ať hodí kamenem.

Asi těžko se budou lidé hájit za tunelování banky, pletichy při veřejných zakázkách, úplatkářství, nebo při trestných činech jakými jsou loupeže, krámské krádeže, loupežná přepadení, nebo za kapsářství, a jiné, vše dle TRZ (trestního zákona, ve znění pozd. předpisů). Ale svět by měl být takový, že od mládí bychom měli být vedeni k dobru, k statečnosti, uměřenosti a k jakési morálce, etice a k tomu jak chránit a respektovat zákony. Dnešní doba nepřeje moc tomu aby se z mladých dětí stávali řádní občané. Dnes je mnoho delikventů, přestupců zákona a pachatelů trestných činů. A víte z čeho se tato generace a skupina lidí rodí? Rodí se z těch malých, zákonem nepostižitelných dětí, kteří jsou hnány svými rodiči k páchání trestných činů (dále jen TČ) kteří si na tento styl sbírání pětikorun, které nevrací zvyknou a pak to vede ke kriminalitě, kterou jsem podrobně zkoumal. Problém je v jejich neuměřenosti a v tom, že nedokáží ještě pro svůj věk posoudit co je dobré a tím si navykají, že nemusí plnit vůči zákonu žádné povinnosti, nota bene, když je k tomu nevedou rodiče. Problém je tedy v celé prohnilé společnosti, která až na výjimky je zavrženíhodná a není pro ní slitování.

Jeden příklad za všechny. Při mém každodenním cestování hromadnými prostředky jsem se velmi obeznámil s tím, že označovat jízdenky "není nutné", neboť málo kdy jde přepravní kontrolor a kontroluje jízdní doklady. A teď je tu otázka, zda-li je problém v lidech, nemající jízdenku zakoupenou a označenou, a nebo v lidech, kteří jízdenky a jízdní doklady (dále jen JD) kontrolují? To je velmi složitá otázka a není snadné na ni podat jednoznačnou odpověď. Pochopitelně že z hlediska zákona je chyba na straně "černého pasažéra", cestujícího bez JD, ale i na straně dopravních podniků, kteří by měli důsledně provádět kontrolu, tedy i represi a tlak na cestující, kteří by se měli "obávat" toho, že když je stihne tento úděl, tedy jízda bez platného JD, pak je stihne i trest. Je to dvojsečný meč. Problém je v bezzubosti, tedy nevymahatelnosti zákona a také v prohnilých duších "černých pasažérů", kteří nemají vůbec ponětí čemu všemu se vystavují.

Zkrátka jednoduše řečeno, chovejme se pro budoucnost tak, abychom nemuseli brát boží zákon pro použití, ale obávejme se toho, co by nás mohlo stihnout.

Vždyť si představme o co vše bychom svým špatným jednáním v budoucnu přišli. Pokud teologové tvrdí, že po smrti jdou duše do nebe, do ráje a země blažené, pak by nás toto minulo velikým obloukem a byli bychom nuceni sestoupit do pekel a Hádu, který jest tím nejhorším, co by nás mohlo potkat. Mnoho teologů líčí hrozné utrpení a muka a jakési různé praktiky konané na lidech špatných a zlých a proto se chraňte toho konat proti liteře zákona. Dalším faktem jest, pro toho kdo nevěří na síly "Vyšší moci", že minimálně Vás stihne ještě trest na zemi a to tím, že budete Policií ČR dohnáni před soud a soudem odsouzeni k žaláři, což je snad nejhorší, co může potkat smrtelného člověka, který nevěří na "Vyšší moc". Zde většinou jeho život končí, pokud jde o tresty doživotní a pokud ne, pak málokdo dokáže žít jako napravený občan, který se asimiluje do společnosti a odprostí se napříště od takovýchto činů. To by byla doopravdy idylka.

Apeluji na čtenáře, kteří došli až sem, pokládejte si ontologické otázky (otázky bytí), otázky našeho života, jsoucna a budoucnosti, protože jestliže nebudeme žít po způsobu bohů, tedy s theoretickým nadhledem a postojem, kteří jsou nejlepší, pak celá společnost bude upadat a budoucí nebudou schopni žít podle zavedených pravidel a přijdeme o dobré lidi.