S gládama
rozpáranýma do
žraločího úsměvu
tuhly mi konečky prstů
v trávovým opojení
znecitlivěna
vůči naléhavosti dotyků
mezi rozbitými skly
a vůní akrylátu
toulaj se mý vteřiny
a já otvírám oči
jak když sundáš
krytku u foťáku
otvírám oči
a dejchám z plnejch plic
nekonečnost
Dýchat konečno není až tak uplně dobrý,z toho si člověk přivodí akorát rakovinu... :) Jojo to byly časy. radši nevzpomínám
01.11.2011 17:18:57 | Víla