Příběh unaveného

Anotace: -

Obdivuju lidi,který mají vymezený názor na  věc. Dokonce lidi nerozhodné. Znají totiž jen dvě strany otázky: ano či ne. Naříkám ale na sebe. V hlavě mám hejno myšlenek jako v úlu, milion názorů na jednu věc , a tak jsem v začarovaným kruhu.  Nelze vybrat, nelze vymezit… Jedná popírá tu druhou a tak dále, a dále… Je to těžké, to ano. Lide od takových jako já, odvrací se, nechtějí s takovými jako já, mít nic společného. Nebo alespoň to jsem si myslela.  Mám, ale i jiný pohled. Zase neúnavné otravné myšlenky…Co když já samá se uzavírám a podvědomě mazu svoji vinu. To, že to bylo moje a jen moje rozhodnutí se odříznout od světa? Jsem unavená… Nevím ale čím. Jestli lidmi nebo myšlenkami. Vím jedno, že obojí mě užírají zažívá.
Lide mi nerozumí… Ne. Tak to není, vím to. Já nerozumím jím. Přitom v žilách teče stejná krev. Proč mám jednou pocit, že jsem o něco výš, že myšlením jsem na jiné úrovní, než obyčejný dav řídící se instinktem a vůdcem, a jindy jim závidím. Ty jejích bezstarostné starosti, ty jejích nedůležité věci, které oni pokládají za smrtelně vážné. Proč jim to závidím. Zlobím se na ně, proklínám, že řeší tak banální a hloupé věci a při tom dala bych půl života, abych to mohla řešit také. To by mi z toho života pak, ale nezbylo vůbec nic…  Takže přece jen zlobím se jen na sebe a proklínám jen sebe samotnou.

Pořad se ptám, proč se cítím tak odlišná. Proč tento svět a lidí ne a ne mne přijmout. Nikomu kromě sebe přece neubližuju. S nikým se o své myšlenky nedělím, a tak jsem tak přeplněná, až cítím, jak mi často snaží se uniknout ven alespoň ve formě horkých slaných slz, které cítím na přeplněných krvi úst. Já nebrečím, to ne, jsem přece silná. Oni však se snaží uniknout. A tak občas s kamennou tváří a nehybným výrazem sbírám je do kapesníčku. Přece jen byla by škoda, kdyby se rozbily o podlahu jako střepy.  Myslím, že i kdybych zkusila se o to podělit, nikdo mne nebude poslouchat. Nikdo se nezajímá.  Každý přece má svoje bezstarostlivé starostí. A tak jen unaveně sedím a přemýšlím, jak si mám uspořádat to hejno myšlenek.

                                               Y.L.