Poblouznění

Anotace: Výpis z pocitů, z divných pocitů, které nedávají smysl a které mnou cloumají :)

Dlouho jsem nic nenapsal. Není bolesti, není potřeby se vypsat, ovšem vše netrvá věčně. Netrvají věčně dny bez bolestí. Každý občas potřebujeme někoho, komu se můžeme svěřit. Jenže komu se svěřit věcmi se kterými nechceme jít za našimi přáteli? Lidem, kteří nás neznají. Tady nám dají maximálně tip, že se jim to líbilo. Na jednu stranu osvobozující.

Poslední dobou se mi děje to, co se asi kdy dělo každému. Noční můry. Ovšem, ne každý musí mít noční můry o určitých lidech. Bát se, aby se neopakoval cyklus, aby se mi znova nezačala omotávat smyčka kolem krku, když jsem stačil už jednou utéct. Všechny moje noční můry ať to je o tamté či oné osobě končí stejně. Dvě brány. Obě zavřené. Mám klíče, ale nevím kam se vydat. V zádech slyším hrozivé zvuky. Napadne mě to. Probouzím se. Probouzím se do dalšího snu. Promluvy s ďáblem a andělem, kam vlastně patřím. Jestli za své rozhodnutí patřím do pekla či do nebe. 

Přes den si občas připadám si jako bych žil v jiném světě. Kolem mě se děje vše normální. Ovšem něco na tom normálním mi vadí. Nevím co.

Jsem poblouzněn, zmaten. Alespoň vím, že se můžu opřít o svou přítelkyni. Udržuje mě v dobrém stavu blouznění. V tom, kdy mě nepošlou do Bohnic a já můžu žít spokojeně dál. Smát se světu kolem, zvláštnosti všech.

Kdo si uvědomuje, že každý jsme zvláštní? Vždy pro někoho takový budem, co člověk, to jiný pohled na osobu. Osoby se můžou lišit, můžou být stejné. Stejně se všichni budeme považovat za zvláštní a sebe často vyzdvihovat, že se nás to až tak netýká, že zrovna já jsem ten normální :)

Ani nevím, co potřebuju docílit touhle úvahou. Která v podstatě nemá žádný smysl, která je sepsána v životním poblouznění. Poblouznění, které asi každý zná. Ovšem u každého se projevuje jinak.

Hlavní je si uvědomit i přes naše poblouznění, kam směřovat. Směřovat tam, kam jsme chtěli. A nepouštět se toho. Bojovat pro to, co jsme si stanovili, i když to může bolet. O to bývá sladší odměna. A třeba vysvobození z toho všeho. Ze všeho nesmyslného, co jsem v této úvaze napsal, i o tom nesmyslném, co jsem nestačil napsat.