Nafoukanost

Anotace: Pán tvorstva? ale, ale...

Člověk, ten proklamovaný vůdčí tvor pozemské fauny, si ze základních instinktů udělal zábavní podniky. Hajzlík.

Vezměme příklady jeden po druhém.  Úplně klasický případ je zneužití rozmnožovacího pudu. Pane Bože, tady by snad nebylo třeba žádného komentáře. Prostitutka je jev známý už ve starém Římě. Nadarmo se neříká o instituci prostitutek, že je to nejstaší řemeslo. Já si myslím, že manželství je dobrá institutce, ale právě doprovodné jevy manželství přivedly na svět tento fenomen. Promiskuita mužů a neuspokojenost žen - a zase naopak: neuspokojenost mužů a promiskuita žen (i když na omluvu žen musím připočíst jakýsi romantický prvek v jejich celkové letoře). Jsem ovšem toho názoru, že jen muž nese odpovědnost za všechnu nevěru, mužskou i ženskou. Muž si hraje si na dominantní osobnost, ale plní tuto funkci jen když se to hodí jeho momentálnímu pojetí situace. Odmítá odpovědnost a převádí ji - přes mnou zmíněnou romantickou funkci v ženské povaze - na ženu a její specifické mentální rysy. To jsem začal s tím, co je nejpochopitelnější a nejsnáze smyslově uchopitelné.

Ale pokračuji: vezměme pud obživný. Ani jeho zneužití tím dokonalým tvorem, pánem vesmíru, není nic nového. Žrací orgie byly známé už ve starém Řecku, neřku-li v Egyptě faraonů a byly již písemně zachycené  Lukulské hody ve starořímském imperiu. Vrcholem snad bylo žraní na úrovni , které nemá ve zvířecí říši obdoby - ve starořímské společnosti se přejedení stolovníci nechali šimrat pavím perem v hrdle, aby vyzvrátili již snězené jídlo a mohli po malé přestávce konzumovat další. Fuj...

Vůbec nejdrastičtější zneužití přirozeného pudu je vytvoření zábavního podniku z pudu sebezáchovy. Jsem asi blbec, ale to už se vymyká mé mentalitě: skoky na laně z výšky do propasti, lezení po velehorách, dosahování velerychlostí, velevýšek, velehloubek, prostě velezbytečností. Prostě nemám rád velerizika, i tak je lidský život krátký....No jo, řeknete si někteří - kdyby nebylo rizika, lezli bychom dodnes po stromech. Pravda. Asi je důležitá míra rizika, kterou bych já nazval přínosnou a konstruktivní. Jaký přínos pro lidstvo přináší dvacetiletý řidič auta, opojený rychlostí, řítící se do nepřehledné zatáčky v  níž zabije nejen sebe, ale i někoho, kdo je pro lidstvo - dík střízlivosti myšlení -  perspektivnější, než než on. Kdo si vymyslel pro člověka přídomek pán tvorstva? Kdo vyslovil tu ptákovinu, že člověk je nejdokonalejší tvor ve vesmíru? Hovno. Člověk je jen příslušník druhu, který měl kliku, že byl na správném místě, když byly příhodné podmínky pro jeho vývoj a také fantastickou adaptibilitu. Není dostatečně moudrý, aby pochopil obrovskou odpovědnost za sebe i za ty, nad kterými -  jaksi -  na této planetě - zatím - zvítězil.