z patra..

Anotace: proč děláme, co nám řeknou.... protože je tak těžké protože ...neni to nijak kvalitní dílo..prostě z patra..

změnit svůj pohled na sebe

na hlavu stavět se v touze potom vynikat

být v něčem jiný než ostatní byli v tvém věku, je to těžké však víme

generace Y patří porevoluční děti holdují filozofování u piva život plyne vokolo, ale mluvit o něm je lepší než ho žít ne?

sen je dycky lepší, realita nikdy nepřekoná naše očekávání a klekánice už dávno nechodí vopůlnoci do postelí nás nahánět, sami si vybereme svoji postel sami si zvolíme svůj vosud. Říkali, že můžeme všechno tak něděláme nic, tak sme si řekli, že mají pravdu a šli se z toho zoufalství no víteco ne vopít! a došlo nám, že život člověka spočívá ve tvoření peněz na živobytí a celkem přesně musí člověk vstávat každej den a dělat ze sebe vola to bysme chtěli ? měli dělat pro naší budoucnost řekli sme dost, a na pivo se dycky peníze našli a tak to bylo dobře, mohli sme být kým sme chtěli ale víteco ostátním to vadilo..a poslouchat pořád ty tlučhuby co ví nejlíp jak bychom měli žít nás nebavilo přímo nás to unavovalo tak sme se sebrali a našli si práci za pár šupů no stálo to tam za houby, co vám mám povídat a mi tam byli každej den nějakejch vosum hodin hergot a dostali za to pitomejch deset táců a voni po nás chtěli abychom se postavili na vlastní nohy tak sme přestali tolik chlemtat to pívo který nás jediný jako antidepresivum drželo nad vodou jo a šetřili si nějaký ty krejcary na to abysme teda stavěli se na vlastní nohy a ne na hlavu a všichni naši známí mezitiím uplně přecvakli svoje myšlení a byli jako vyměněný najednou se ženili a vdávali a dělali děti a to nám bylo furt blbejch pětadvacet a stále sme si mysleli že tohle dělaj starší lidi a najednou nezbyl už nikdo s kým by člověk na to pivo chodil protože všichni si žili svý životy tak sme teda našli malej špinavej byt co sme si mohli dovolit a začali žít sami a stali se znás strejdové dětí známejch a tetičky a vůbec ale nám se děti dělat nechtělo ale oni řikali že by to bylo dobrý jako kdyby sme přestali střídat ty postele a vůbec že je to hamba a že se vo nás bude něco povídat tak sme si teda našli někoho kdo s náma chtěl bejt a vzali si ho a udělali si ty děti..

oběsila se na prahu vlastních dveří

na papíru, který ležel vedle na zemi stálo: můj život patří vám a já to dopustila