MYŠLENKY

V tichu sedím, hloubám, doufám -
slyším běžet čas.
Sekundy, dny a roky,
než v duši sedne mráz.

Neúprosně ten čas plyne,
žel nejsem, kdo jej utrácí.
Jen noha má mou druhou mine,
srdce sní a krvácí.

Jen se svými myšlenkami,
jen stín můj mi společník.
Jak co bude a je s námi -
jsem sobě sama válečník.

Nikdy jsem i netušila,
jak věčnost může být tak věčná...
Nadějí jsem sebe zpila,
nyň sobě jen jsem nebezpečná.

A myšlenky - ty světa zbraně...
Každý si sám je nabíjí.
Sám sobě tak i platí daně -
sám sebe jimy zabíjí.

A myšlenky - ty světa zkázy...
Ty srdcí časté krachy.
Jak v mžik se z lidí stanou plazi
před vlastními strachy.

A v tichu sedím - rozjímám.
V prázdno hledím - nevnímám.

Pocity naivních směsí,
co se bezradností kryjí.
Nelze vnímat, než co tě děsí,
ni zvládat i než hysterií.

A neúprosně ten čas plyne,
srdce s tělem krvácí.
Hustý dým se z pušky line,
myšlenky se vytrácí.