Často si sami nevážíme toho, co máme.

Anotace: "Absolutní dokonalostí, a dokonalostí právě jakoby božskou je umět se naprosto beze zbytku těšit se ze své podstaty..."

" ... Absolutní dokonalostí, a dokonalostí právě jakoby božskou
je umět se naprosto beze zbytku těšit se ze své podstaty.
Bažíme se po jiných údělech, protože nevíme, jak požívat vlastního,
a namáháme se vyjít ze svých mezí, protože nevíme, jak si v nich
vést. Avšak nadarmo si stoupáme na chůdy, vždyť i na chůdách
musíme chodit vlastníma nohama. A i když sedíme ne nejvyšším
trůně světa, sedíme na něm vlastním zadkem... "

Michel de Montaigne

Fráze.. lež.. nebo snad nemysl? Pravda..
Bohužel..? Bohudík.. ?
Pro mnohé možná nečekáná, pro jiné léta známá..

Často si sami nevážíme toho, co máme. A možní i toho, čeho jsme
vlastním úsilím dosáhli. Říkáme si, že když se nám podařilo uspět
jednou, proč to nezkusit podruhé. Nejsme spokojeni a chceme víc.
Vydáme se tedy na cestu..
Ano, s mnoha nečekanými překážkami.
Když jsem se dostal až sem, půjde to ještě výš.
Nic se mi nemůže stát.
Omyl.
Může.
A stane.
Přijdou překážky.. Nečekáš je.
Jsi naprosto nepřipraven a nejsi způsobilý čelit takovým nástrahám.
Ale přesto jdeš dál a snažíš se je překonat. Bezhlavě do toho boje
vstoupíš.
První mrtvola.
Asi jsi zvolil špatnou strategii, nemyslíš?
Další padlý..
Ty žiješ.
Tak blahopřeji.
Ale zůstal jsi sám, úplně sám. Šel jsi totiž přes mrtvoly, pamatuj.
Další nečekaný okmažik.. to zvládneš.. Směle do toho..
Výborně.. Stojíš před vrcholem. Stačí zaklepat na dveře.

" Životopis ? "
" Tady! "
" Jste přijat! "

Tak si tedy řediteluj, řediteli..

První problém. Cože? Rady? Pomoc? Ty?
Takový udatný bojovník? Od přátel?
Ty nějaké máš? Zapoměň..
Šel jsi přes mrtvoly, vzpomínáš?
Nikdo tady není..
Nikdo, kdo by ti pomohl..
Bojuj za sebe.. Chtěl jsi výš. Až úplně nejvýš, co to šlo.

Stoupnul sis na ty pomyslné chůdy, které tě dělají vyšším.
Mocnějším?
Ale neuvědomil sis, že i na těch chůdách musíš chodit
vlastníma nohama. Že i na nich musíš myslet sám za sebe,
rozhodovat se, a že to pořád budeš ty, člověk jako každý jiný,
i když ti značně stoupne sebevědomí.

Chtěl sis sednout na ten nejvyšší trůn světa a máš to,
co jsi chtěl - sedíš na něm. Ale tou cestou sem jsi asi
zapomněl, že i na tom trůnu budeš sedět vlastním zadkem.
Tím svým. Žádným jiným. Vydal ses na cestu s cílemi, o kterých
jsi věděl. Ale ta touha ti zaslepila oči.
A zapomněl jsi, že to pořád budeš ty..
Možná.. vrátit to zpátky? Ne.. nejde to..

Často dychtíme po tom, co mají ti druzí a my to nemáme a na tom,
co máme my a tu druzí nám to závidějí, nám nezáleží a nevážíme si toho.
Nedokážeme ocenit to, co máme a chceme víc. Je to ta nejveší chyba,
které se dopouštímě stále dokola a dokola. A i když víme,
jak to může dopadnout, opět nám je to jedno.

Máme to, co vlastně ani nechceme a nemáme to, co chceme. A když
konečně dostaneme to, co jsme chtěli, chceme něco jiného. Žádné
složité výpočty, tohle je rovnice života.
A už možná právě proto má cenu bojovat..
Tak bojuj..

***

"Bojím se, že ta největší bolest mi jednou bude způsobena tím,
že otevřu oči a uvidím pravdu."
katttka.k

Bude se mi smát, ukazovat si na mě prstem a pomlouvat mě..
A já ji nebudu mít co vyčítat..
Proti pravdě se bojuje těžko.