Zápisky jevistniho technika

Anotace: Reflexe

Probouzím se. V krku mi plují hleny a výběžky. Je to vlastnostmi prachu v pokoji. Nezbytný úklid stále odkladan. Najdu si chvíli čas na tyto reflexe. Jsem znovu v uzemnene pozici. Dulezite je, ze jsem to v tu chvíli cítil, že chci jít k divadlu, že chci patřit k divadlu, nikoliv však patřit divadlu. Zachovat si svoji individualitu. A cele poznat svoji individualitu.

Z postele vstávám jako v omselem vzduchu. Mé telo a kuze jako omeleta toho rána. Jdu do koupelny. Říkám si, že vstoupim znovu do knihy. A pote mezi loopy ve fruity loops. Mam rad psaní tech řádku. Dnes jsem znovu male vykoupení. I s úvodní básní se mi podařilo překročit hranici sta stránek. Dostat se v rukopisu již do poslední čtvrtiny. Ovšem nejsou to jen mechanicke procesy přepisu. Rukopis tužkou, ten více či méně úhledný tesnopis na kterém poznám psychicke stavy v době vytváření. Slova v tech řádcích zachycena jsou pro mne odrazove můstky, vzletove řádky k novym versum v próze. Vzdy se nad nimi zachveji a plují dal kam mne slova a mysl unaseji, v tom spatruji v románu svobodu, svobodu tvoření. 

Po překročení stě strany se mi uvolnil hrudník. Bylo již po oběde okolo druhé hodiny. Zbývá mi již jen několik desítek stran a mnoho dalšího co zachatim v procesu. Přepis bude pouze základním kamenem, plamenem k materiálu který budu postupne rozšiřovat, osekavat dávat mu výsledný tvar. 

Roman mi bude zezlem, knihou ktera uchová energii životního prožitku, mym průvodcem po svých vlastních stopách zhmotnenych na stránkách uvnitř. Kniha autorska je mym letitym snem a musím zajistit prostředky na její vydání. Vydání věrného a hodnotného dila které nalezlo po mnoha bojích svuj hlas. 

--- --- ---

Poté jsem na cestě do divadla. Parkuji u koruny. Vycházím před divadlem lidé. Smrtka vchází na pódium. Udělá par okružních pohybu. Poté vchází průvod. Dulezite je ze to vidim. Jsem svědkem natáčení na divadelní scéně. Filmový technik a režisér divadelního kusu. Smrtka rika ze stala takhle.

Vidim v tom nabízenou variantu kdy lidé a herci komentují techniku i kulisy a vydávají skrytým nebo opulentne transparentním způsobem poznámky o samé povaze skutečnosti a lidství. Lidé se tak dozvídají meziinterupcni znaménka o vztazích a souvislostech a spolupráci. 

Jak zapojit filmový svět do divadelního představení? Jak ztvárnit veskere to snové cítění, jenž mne v poeticke duši provází. Je možné udělat film o divadelním zákulisí, nebo udělat divadlo ve filmovém zákulisí.  Je možné realizovat všechno co se odehrává v lidské mysli? 

Poslední hra ve Slováckem Divadle je o divadelním zákulisí a přípravě inscenace. Nyní mám před zraky obraz zlutych stěn zvukaře a herců a diskutujícího štábu a režiséra. V tomto směru by mne zajímalo jak se takove představení odehrává. 

V podstatě ti jde o co vyjádřit se v knize cele a úplně nebot ty nemůžeš jinak než byt závislý na sve citové soupravě. První je třeba zvládnout procesy na straně technicke jevištní přípravy.  Byt sobě roven a poslouchat divát se co se děje. Vsimavost především. A taky ohleduplnost a primerena reakce na okolní podněty. 

Zastavil si mne vedoucí Maza: 'rika chlapaku' jako bych již dospival. O několika věcech. O nutnosti přemýšlet rozumem. Ujasnit si potřebu rozumu. Vědět jak se co skládá, v překladišti i na voze a ze v budoucnu na mne bude ležet větší část odpovědnosti, budu se objevovat v knize o hrbitove ale zároveň jsem soucast techniky. A zrejme budu mit odpovědnost za stavbu a za hru a kulisy. V tom je třeba nalézat smysl pro odpovědnost. A v tom je dokonalost počínání ac jsme omylni. A lidskost odpouští.