Návštěvnost
Boh a viera v neho
Boh a viera v neho
Anotace: Tak pravil...
Moja mamička v Boha verila. "Vďaka Bohu" mi svoju vieru nevnucovala a nie som teda dokonale zbehlý v náboženských veciach, aj tak si dovolím povedať svoj názor.
Povedala mi že ho nepotrebuje vidieť, pretože ho cíti. Tak som sa jej spýtal ako ho cíti. Čo cíti, keď hovorí že cíti Boha. Nepovedala mi na to nič, čo by ma presvedčilo o tom, že to čo cíti je niečo skutočného a nie len to že verí tomu že ho/to cíti.
Komentáře (16)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskhm, pre mňa je hlavne láskavý a múdry. ak budeš prosiť o vec, ktorá je dôležitá, skôr, či neskôr ju dostaneš. možno v trochu inom obale, než si predstavuješ. dosť ma inak fascinuje predstava, že ľudia nie sú ochotní uveriť, ale na druhej strane sú v stave pripísať mu, že dopustí aby sa páchali zverstvá:)
10.02.2017 16:10:53 | maryshka
Teší ma, že ho tak vidíš. Tak ako Ty nechápeš, prečo nie sú ľudia ochotní uveriť, ja nedokážem pochopiť, prečo verí :-)
Pretože samo sa nestane nič, ja sa o to musím pričiniť a keď dostanem vec, čo som si prial a o ktorú sa zaslúžil, prečo by som mal veriť tomu že mi to dal Boh? A nemyslím tie materiálne veci, myslím celkovo. Samozrejme, nemôžem dokázať jeho neexistenciu, rovnako ako jeho existenciu.
Iste, to prečo Boh dopustí to zlé je určite častá otázka. Samozrejme aj na tú je odpoveď taká že buď je to jednoducho "v pláne" a to čo protrpíš tu, sa Ti v raji vráti, respektíve že tam už budeš šťastný alebo sem taky počul že by to mohla byť skúška viery. Proste pre všetko je "vysvetlenie" ktoré ma však nepresvedčilo :-)
10.02.2017 16:31:21 | Error Name Here
tak aspoň, že sa pýtaš. cesty sú rôzne. niekto zdedí, niekto zo zvyku, niekto zažije nešťastie a zistí, že to je jediná inštancia na ktorú sa dá spoľahnúť. po šiestich rokoch na cirkevnej škole som nevydržala a musela som si dať kérku a piercing a zmeniť parketu. ale čo som potrebovala dostať, to som dostala. potom to už ide nejak samospádom. hlavne počúvaj rozhľadených ľudí ...či?
12.02.2017 16:10:15 | maryshka
Klást si otázky je důležité - pokud Bůh existuje, má je možná "raději", než slepou víru. Slepá víra podle mne od Boha vzdaluje, otázky k němu člověka naopak přibližují, aniž si to mnohdy třeba i sám připouští. A k víře v Boha (či jakkoli jinak nazveme to, co nás nepoznatelně přesahuje) skutečně není podle mne nutné chodit do kostela (ale ani to neškodí, pokud farář není zaslepený fanatik), takže s Tvým závěrem plně souhlasím - i když pod Bohem si nepředstavuju žádnou nadpřirozenou bytost, spíš všeobjímající a nepoznatelný princip fungování Vesmíru, tajemství, které můžeme jen tušit, nedokážeme ho však nikdy definovat... Proto i odpověď Tvé mámy, že Boha cítí, je podle mne ta nejpřesnější a nejpravdivější možná... Žádné další vysvětlování už není třeba, protože i víra v Boha je "jen" vírou, nikoliv věděním... :-)
10.02.2017 13:01:15 | Amonasr
Napsal jsi to moc hezky :-)! S tímhle určitě souhlasím...
10.02.2017 14:27:38 | maková dívka
To mě těší, že si rozumíme :-)
10.02.2017 15:29:30 | Amonasr
Nie som si istý či by cirkev s Tvojím pohľadom na Boha súhlasila. Avšak chápem ako to myslíš.A nie všetci to vidia rovnako ako Ty a tak si myslím že viera v boha je len potreba niečomu veriť. Niečomu čo by nás v núdzi mohlo zachrániť. Možno sa kvôli tej viere v niečo cíti silnejšími. Keď niečo vykonáme, požiadame Boha o odpustenie a ak to myslíme úprimne, Boh nám odpustí. V hĺbke duše sme všetci hriešnici a kto by nechcel pocítiť odpustenia bez ohľadu na to, či je to skutočne pravda. A samozrejme ďakujem za komentár :-)
10.02.2017 13:39:11 | Error Name Here
Předpokládám, že žádná církev by se mnou nesouhlasila, některé by mě ve středověku za to asi upálily a jiné by mi dnes pro změnu uřízly hlavu pro větší slávu boží ;-) Je to jen čistě můj pohled opírající se o vlastní intuici a je mi popravdě úplně jedno, jak by se na to dívala jakákoliv církev - v Boha je možné věřit či nevěřit, nikdo si ho ale nemůže přivlastnit, církve nevyjímaje. Nikomu ale své vnímání Boha nevnucuju, ať si probůh každý věří nebo nevěří čemu chce, hlavně ať se nesnaží upírat tuto svobodu i těm druhým :-)
Souhlasím, že upřímná víra v Boha může člověka posilovat, poskytovat mu jakousi kotvu v chaosu světa i uvnitř sama sebe, a to je určitě nesmírně cenné. Na druhou stranu sám nemám potřebu hledat u Boha odpuštění (ani netuším, jak bych to mohl dělat), se svými poklesky je podle mne mnohem důležitější vyrovnávat se především ve svém vlastním svědomí. Slyšel jsem, že mnozí katolíci bez výčitek všemožně hřeší s pocitem, že u zpovědi budou následně očištěni, tak si vlastně nemusí dělat příliš velké zábrany. To mi připadá až zvrácené a v příkrém rozporu s tím, jak já si představuju smysl víry v Boha :-)
10.02.2017 15:49:18 | Amonasr
Rozumiem a páči sa mi Tvoje vnímanie Boha. Nakoniec asi každý niečomu verí, hoci nie každý v to isté :-)
10.02.2017 16:35:25 | Error Name Here
Taky si to myslím :-)
11.02.2017 11:23:37 | Amonasr
Pro mě je to psané ještě dost na povrchu, je to mnohem hlubší a složitější téma. Bůh s námi určitě nějaký plán má, ale život si stejně formuje člověk sám, protože i přes to všechno mu byla dána svobodná vůle, svobodné rozhodování. Nechci se tu pouštět do větších úvah, nebylo by to jen totiž na pár řádků... :-)
10.02.2017 07:55:48 | maková dívka
Určite máš pravdu. Ale ako môžeme mať slobodnú vôľu, ak má nejaký plán? Znamená to že je ten plán rozvetvený a záleží na tom, aký smer si vyberieme a aké rozhodnutia urobíme? To sa mi zdá ako moc jednoduché vysvetlenie, respektíve spôsob ako ľuďom vieru "vnútiť" keď sa všetko obkecá a všetko má vysvetlenie. Uznávam, je to dobre vymyslené, to všetko okolo boha ale ako hovoríš, je to na dlhšie a tiež by som toho tu musel vypísať viac. Ale ďakujem za komentár :-)
10.02.2017 13:32:31 | Error Name Here
On to není plán jako plán ve smyslu, že bychom od Něj měli mít vše nalinkované, právě naopak! Stvořil nás jako svobodné a i my máme tvořit, modelovat svůj život, chce, abychom se rozhodovali sami za sebe, ale zároveň, abychom za svá rozhodnutí nesli odpovědnost. On respektuje naši cestu, ať bude jakákoliv. Respektuje naše rozhodnutí, ale přesto se v něm nevzdává prostoru.
Dovolím si jen malý úryvek z knihy Marka Orko Váchy (přírodovědec, pedagog, kněz):
"Věřím, že Boží vůlí je, aby můj čin byl udělán tak, aby mi umožnil být obdarován. To jediné jej zajímá. Bůh to myslí vážně, když mi svěřil tento svět, a respektuje svůj záměr natolik, že nevstoupí, když nepřizvu. A za ručičku mne vodit, to už vůbec ne. Je třeba s pokorou přijmout svou velikost."
Pokud tě to zajímá nějak hlouběji, doporučuju jeho knihy, které jsou napsané hodně rozumně.
10.02.2017 14:15:35 | maková dívka