Nechat se unést

Anotace: Nechat se unést...stojí to za to?

Tam kdesi v dáli slyším křičet hlasy. Hlasy mého vědomí nebo podvědomí? Křičí a volají, naléhají na mě. Prý pozor si mám dát a ne se do všeho po hlavě hrnout. Promýšlet a předvídat. Jednou za to poděkuju.

Možná mají pravdu. všichni cítíme jemný záchvěv strachu, když se necháváme unést. Nerozeznáme však jestli je to strach z toho, co se děje, strach který nás varuje a radí, abychom vzali nohy na ramena, nebo strach z něčeho nového, co může být pěkné a vůbec ne nebezpečné.

Bez tak je to jedno. Když se nechávám unést, nepřemýšlím, nepředvídám a varovné hlasy neslyším nebo možná spíš neposlouchám. A ani vlastně nechci.

Když se někdo nechá unést, dělá to vědomě, ať si to přiizná nebo ne. Chce totiž zažívat ty úžasné pocity, které to přináší. Tu volnost, napětí, radost, strach, adrenalin, tu rychlost bytí. Kolik se toho může stát v tak krátké chvíli, když se necháme unést, naproti tomu kolik se toho stane, když zůtaneme nohama na zemi?

Ať se nám to líbí nebo ne, je nutné nést i následky za naše dobrodružství. To na tom bývá to nejhorší. Večery, kdy ležíme sami v posteli a přemítáme o tom všem zábavném, co jsme zažili, a najednou po chvíli se začne vypařovat ta opojná clona a my si začínáme uvědomovat, že teď, v tuhle chvíli, jsme sami... Máme jen vzpomínky a naději. Žádnou jistotu. Žádný pocit bezpečí nebo příslib dalšího dobrodružství. Nezbývá než čekat, jestli se to stane znovu a pokusit se zatím neutápět v slzách.

A proč to tak je? Protože jsme se nechali pouze unést. Nebyli jsme aktéři toho dění. Jen jsme si tak proplouvali a nechali se rozmazlovat těmi krásami okolo. Teď se nám to vymstí. Není tedy lepší být aktérem?

Někdo tvrdí, že ano, někdo, že ne. Oboje má své pro a proti. Já tvrdím, že nejlepší je nechat se unášet na vlnách podivna, ale potom se vzmátořit a potarat se o to, abyste se stali součástí toho dění a ne jenom divákem.

Poselství textu: Bojujme za své životy. Je jednoduché nechat se vláčet a užívat si, ale potom už nebudeme mít komu vyčítat, že jsme si život neprožili podle vlastních představ.