když sněží

Anotace: je to krátký, asi tam budou i chyby, je to hloupost.

Sníh je nadýchaným polštářem - mám chuť si na něj lehnout - jen kdyby tolik nestudil. Křehký jak porcelán, poglazurovaný, zdá se teď být celý svět. Tak hladký a čistý, spojený a krásný.
Lampy prosvětlují všechny vločky letící okolo, v malých a stále se zvětšujících se kruzích - až teď vidím, jak hustě sněží.
Půjdu si lehnout, avšak bojím se probudit.
Jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem, realitou a snem, sílou a slabostí, lehkostí a tíží? Snad jen pár vrstev sněhu, který stejně roztaje, ale předtím se smísí?