Smíření

Anotace: ....jak stručně zdržet od užitku...

Myslel jsem si....
Myslel jsem si, že to funguje trochu jinak. Tak nějak svobodněji. Zaregistruji se, otevřu nějaký formulář a řeknu všem, jak to myslím a co mám na srdci. Hm. Není to tak.
Dnes je dobrý den na smíření. Je dobrý i na to, aby si člověk přiznal, jak to je, kdo je a kam patří.
Když má člověk málo, je to špatně. Když má velmi, ale opravdu velmi mnoho, dokonce více než je velmi mnoho v obvyklém smyslu, je to také špatně a žádné štěstí.
Proč je někdo debil a někdo je nepochopený? Prokletí odloučení není nic, co by člověk vyhledával. Ještě horší je chápat všebytí okolo a nemoci s tím nic dělat.
V Bibli se píše, že násilníci získají spásu, ale mně se hnusí. Nezvládám se bavit s lidmi, kteří zneužívají okolí. Nebo jsou krásní, tak se jim žije lehčeji. Jsou násilníci a proto se jich lidé bojí a vyhoví jim nebo mají vlivné přátelé, kamarády, blízké příbuzné. A nebo praktikují anální alpinizmus. Já osobně v této souvislosti vždy vzpomenu komplet koupací čepice a gumových rukavic, aby se člověk neumazal. Vyvěšeno by to mohlo být před každou kanceláří, pokojem rodičů, redakcí, apod., pod rozbitným sklem jako ten klíč nebo tlačítko potřebné při požáru.
Nerozuměj mi špatně. Taky jsem byl krásný, měl jsem vlivné blízké a dostatek potenciálu v inteligenci. Jen mi PB nikdy nedovolil, aby se mi žilo jednoduše. Abych nerozuměl, nevěděl, neuměl,....
Dostat mnoho je někdy prokletí. Kakofonie?
Pro mé smíření hrají roli poměrně jednoduché věci jako pokora a ochota spolupracovat viděná v cizině (Japonsko), znalost životních poměrů (arabský svět, UK), člověčenství (Slovensko) a možnost dostat příležitost i pro hendikepované lidi (kromě ČR snad všude).
Kdo s kým a za kolik už mne tolik neděsí. Díky.