Takže, nedávno jsem měla takovou myšlenku, že jestli že mi bude horko, a řeknu, že mi je horko jako v zimě, je to ironie nebo ne? Protože v zimě mi za normálních okolností horko není, takže je to ironie, ale zároveň říkám že je mi horko a to ironie není... Tak jak to je? (Ano, dneska mám takovou bláznivou náladu) Můžete mi dát vědět do komentů.
Správná úvaha, mě bývalo horko například před pololetním vysvědčením, když jsem měla poslední možnost opravit si známku z matiky. Tvoje dílko je roztomile praštěné. A to myslím jako poklonu. ST a pozdrav z Prahy.
23.07.2023 19:13:39 | danaska
Pěkný jazyko-hlavolam na téma čím vlastně vzniká ironie? Co se musí změnit, aby každý chápal že mé tvrzení nemyslím vážně, nýbrž chci zdůraznit opak? Tento princip také funguje u většiny vtipů.
Je mi horko jako v zimě - to je ironie díky spojení horko-zima. Takový protiklad nemůže nastat zároveň. Jakmile to slyšíme, tušíme vtip a rozpustilosti. Český jazyk a mentalita je na takové hraní stavěná.
---
Že jsi jednou částí věty (je mi horko) řekla pravdu nic neznamená, naopak 2 zápory by se vyrušily. Říct "je mi zima jako v zimě" spíš ironii vynuluje a taková věta zní popleteně. Ovšem záleží na okolnostech a komu to říkáme. Mezi rozjařenými kamarády kteří všichni trpí horkem říct "mně je zima jako v zimě" tak to vyvolá bouři smíchu. Jako že ten člověk z horka blábolí.
Ironie obecně je zdůraznění vlastnosti jejím zjevně nepravdivým protikladem. Čtenář vidí že jde o nesmysl a tudíž pravda je to první, to nesdělené. Výborná logická otázka.
22.07.2023 07:32:37 | Ezop