Vím

V Í M


Co vlastně vím? Vím například to, že jak velice nesměle se ukazují sluneční paprsky
a teploty se velice rychle střídají, střídají se také velmi rychle i nálady lidí. Vím také to,
že právě v těchto chvílích mé myšlenky jsou daleko rychlejší než mé činy, které by
jakoby naznačovaly že nevěřím svým myšlenkám a proto jednám velice opatrně.
Vím i to, že právě v těchto chvílích mi cosi uniká a v té chvíli vím, že velmi rychle
nelze to cosi dost dobře dostihnout. Vím také to, že se nesnažím brzdit své myšlenky,
které se valí jak rozvodněná řeka, které je každá překážka celkem zbytečná. Ani bych
překážku nechtěl stavět, protože doufám v to, že se nějaká ta myšlenka ujme. Ale tady
je právě ten kámen úrazu - rozhodně vím, že nějaká ano, ale chyť právě tu správnou.
Nejenže vím, ale sám na sobě poznávám roztěkanost právě v těchto chvílích, když se
mi již zdá, že právě tato je správná a dokonce se mi líbí. Chci ji chytit a už ji nepustit,
protože i srdce mi začíná bít s větší intenzitou než normálně. Dokonce se mi podaří
ji chytit a už je moje. Mohu si ji rozebírat, pitvat i kouskovat a přemýšlet jen o tom
jak s jednotlivými kousky naložím. A právě tady dochází k tomu, že pokud je myšlenka
jenom torzo - vím. Pokud se mi ji podaří rozpitvat, zjišťuji, že to nebyla asi ta pravá
a já se snažím najít novou. Kde ji ale honem vzít, když jsem vyplýtval tolika sil na
svůj omyl?
TO PRÁVĚ NEVÍM