Návštěvnost
Ostuda
Ostuda
Bylo to právě včera, kdy uplynulo šedesát tři let od definitivního svržení nejnesmyslnější a nejzbytečnější hrůzovlády, jakou kdy Evropa zažila!
Lidé k pomníkům padlých hrdinů nosili květiny, zapalovali svíce a politici pronášeli oslavné proslovy. Ale ruku na srdce: kdo z Vás si vzpomněl? Kdo z nás si alespoň v duchu pomyslil slova díků našim předkům, kteří se záslužně ať jakýmkoliv dílem zasloužili o vysvobození? Ale stačí to? Je vzpomínání a slavnostní pokládaní věnců důvodem nepoddajnosti a boje naších předků?
Historie je nelítostná a v útrobách času už již nenávratně zmizela spousta hrdinů, na které jsme zapomněli, nevzdáváme jim čest a neprovoláváme slávu. Je však důležité si uvědomit, že se nejedná jen o vojáky ale i o úplně obyčejné lidi, jakými jste Vy nebo já. Obyčejní muži a ženy kteří řekli NE a postavili se na odpor! O obyčejné lidi kteří strádali, trpěli a obětovali své životy. Ne pro čest a slávu. Ale pro to, aby se mohli podívat do zrcadla, aby mohli v klidu spát s vědomím, že udělali vše pro budoucnost svých dětí.
Hezky jsme se jim odvděčili, jen co je pravda! Šest desetiletí po největším opovrhování lidským životem a člověkem samým a nám se po ulicích producírují všelijaké chorobně smýšlející spolky a politická uskupení. Jak je to možné, říkáte si.
Mám rád demokracii a ani si nedokážu představit jiné politické uskupení, ve kterém by mohla fungovat jakákoliv moderní společnost. Ale opravdu má fungovat takhle?
Co je však horší než jakékoliv zlo je netečnost vůči němu. Neboť ta je jeho živnou půdou. Je třeba mít namysli, že mlčením a nicneděláním ještě nikdo nikdy nic nedokázal! Někdy je lepší jet do pekla ve zlatém kočáře než jít pěšky do nebe. Dělejme tak, abychom se za sebe nemuseli stydět, abychom nebyli ostudou našich předků. Možná budeme zapomenuti, ale i my musíme předat onen odkaz i našim potomkům: A to, že pravda a láska vždy zvítězí, dobro zvítězí nad zlem. Pokud v toto budeme věřit a budeme o to usilovat nebude na světě síla, která by to dokázala změnit!
Až přestaneme hrabat každý sám za sebe, až se nebudeme stydět za svůj názor, až budeme bojovat za to, co je správné, potom budeme moci chodit bezestudu na hřbitov zapalovat svíce a nosit věnce.
Za rok bude nový 8. květen a nejlepším uznáním všem kteří obětovali sami sebe bude, když vyjde najevo, že to nebylo zbytečné, že to mělo smysl, že jsme porozuměli tomu, co nám zanechali a nebudeme dělat stejné chyby!!!
Lidé k pomníkům padlých hrdinů nosili květiny, zapalovali svíce a politici pronášeli oslavné proslovy. Ale ruku na srdce: kdo z Vás si vzpomněl? Kdo z nás si alespoň v duchu pomyslil slova díků našim předkům, kteří se záslužně ať jakýmkoliv dílem zasloužili o vysvobození? Ale stačí to? Je vzpomínání a slavnostní pokládaní věnců důvodem nepoddajnosti a boje naších předků?
Historie je nelítostná a v útrobách času už již nenávratně zmizela spousta hrdinů, na které jsme zapomněli, nevzdáváme jim čest a neprovoláváme slávu. Je však důležité si uvědomit, že se nejedná jen o vojáky ale i o úplně obyčejné lidi, jakými jste Vy nebo já. Obyčejní muži a ženy kteří řekli NE a postavili se na odpor! O obyčejné lidi kteří strádali, trpěli a obětovali své životy. Ne pro čest a slávu. Ale pro to, aby se mohli podívat do zrcadla, aby mohli v klidu spát s vědomím, že udělali vše pro budoucnost svých dětí.
Hezky jsme se jim odvděčili, jen co je pravda! Šest desetiletí po největším opovrhování lidským životem a člověkem samým a nám se po ulicích producírují všelijaké chorobně smýšlející spolky a politická uskupení. Jak je to možné, říkáte si.
Mám rád demokracii a ani si nedokážu představit jiné politické uskupení, ve kterém by mohla fungovat jakákoliv moderní společnost. Ale opravdu má fungovat takhle?
Co je však horší než jakékoliv zlo je netečnost vůči němu. Neboť ta je jeho živnou půdou. Je třeba mít namysli, že mlčením a nicneděláním ještě nikdo nikdy nic nedokázal! Někdy je lepší jet do pekla ve zlatém kočáře než jít pěšky do nebe. Dělejme tak, abychom se za sebe nemuseli stydět, abychom nebyli ostudou našich předků. Možná budeme zapomenuti, ale i my musíme předat onen odkaz i našim potomkům: A to, že pravda a láska vždy zvítězí, dobro zvítězí nad zlem. Pokud v toto budeme věřit a budeme o to usilovat nebude na světě síla, která by to dokázala změnit!
Až přestaneme hrabat každý sám za sebe, až se nebudeme stydět za svůj názor, až budeme bojovat za to, co je správné, potom budeme moci chodit bezestudu na hřbitov zapalovat svíce a nosit věnce.
Za rok bude nový 8. květen a nejlepším uznáním všem kteří obětovali sami sebe bude, když vyjde najevo, že to nebylo zbytečné, že to mělo smysl, že jsme porozuměli tomu, co nám zanechali a nebudeme dělat stejné chyby!!!
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.