Ohrožuje feminismus svobodu?

Anotace: Otevřený dopis jisté odpůrkyni feminismu, která při této příležitosti založila webové stránky. Na dopis neodpověděla.

Vážená slečno,

nevěřícně jsem si přečetl Váš rozhovor v nedávném čísle jistého lifestylového týdeníku a nemohu jinak než na něj reagovat. V prvé řadě mě zaráží Vaše houževnatá snaha bojovat proti současným feministickým tendencím, neboť "původní cíle feminismu už byly naplněny - ženy mají možnost volby, mohou žít svobodný a emancipovaný život". Jak jste na to přišla? Ženy dostávají za stejnou práci v průměru o 30% nižší plat. To vám přijde spravedlivé? Ženy jsou diskriminovány na trhu práce, pokud se očekává jejich brzký nástup na mateřskou dovolenou. Zdá se Vám to jako nedůležitý problém? I kdybychom pominuli čísla, stále můžeme vidět nejrůznější konzervativní vzorce, které omezují naši svobodu - žena by měla být v ložnici a kuchyni, muž v garáži. Je-li to naopak, je to špatně - díváme se na tyto lidi skrz prsty. Vy tvrdíte, že svět bez feministek by byl svobodnější. Zkuste se na to tedy podívat z té druhé stránky! I mně jako muži vadí, že společnost 21. století se stále drží jakýchsi středověkých tradic a považuje řadu rolí za "ženské" a "mužské", a pokud se někdo z těchto rolí svobodně vymaní, je na něj pohlíženo v tom lepším případě jako na podivína. Proto feminismus podporuji, protože přinejmenším upozorňuje veřejnost na tyto zakořeněné mýty a role, které již předem (např. podobně jako katolicismus) předurčují, jakou roli budeme v životě mít a jakým směrem se budeme ubírat.
Tvrdíte, že vliv feminismu může způsobit, že ženy a muži budou mít k sobě dál. Pokud mohu mluvit za sebe, rozhodně je pro mě přijatelnější temperamentní žena se zdravým sebevědomím, která si stojí za svými právy, nesnaží se naplňovat nějaké role, které od ní očekává společnost a s pochopením by přijala mé rozhodnutí např. uvařit oběd, postarat se o dítě či obstarat nákupy - než žena, která by mě v tomto případě považovala za "divného".

Možná poměrně logicky předpokládáte, že se vznikem demokratických států došlo automaticky ke zrovnoprávnění jejich obyvatel. Podívejte se však na vývoj volebního práva žen! I v tak "demokratické" zemi, jako je Švýcarsko, bylo ženské volební právo legislativně ukotveno až na začátku 70. let. V návaznosti na Vaši citaci v prvním odstavci bych mohl argumentovat, že např. cíle mezinárodního odborového hnutí (osmihodinová pracovní doba) již byly před více než sto lety naplněny. Proč tedy odbory stále existují? Proto, že o práva zaměstnanců je třeba stále bojovat, neboť jsou stále různými způsoby oklešťována. Totéž platí i o právech žen.

Zmiňovala jste Gender studies a kritizujete, že "hledají rozpory". Není to pravda. Tuto organizaci znám a naopak vím, že se pouze snaží upozorňovat na rozpory a nespravedlnost, která nyní existuje, a která současným ženám v praktickém životě vadí. Udivilo mě to zejména z toho důvodu, že v Česku existuje řada radikálnějších feministických organizací, než je Gender studies, proto bych spíše pochopil kritiku tímto směrem.

Argumentovala jste Amerikou. Jistě, USA a jeho systém nesmyslných zákonů a pravidel udivuje nejednoho Evropana. Je ovšem třeba feministické vyhlášky zasadit do celkového kontextu tamní legislativy, např. i s přihlédnutím k vlivu církve a konzervativců.

Abychom se ale dostali k jádru problému - vadí mi, že využíváte politicky neutrální časopis k prezentaci Vašich politických názorů, které navíc ničemu nepomohou, ba právě naopak! Určitě byste nebyla ráda, kdybyste se bez vašeho vědomí stala "užitečným idiotem" těch, kteří se snaží omezit naše práva a svobody. Dříve jsem feminismus také neměl moc v lásce a často si toto téma vybíral jako terč mých vtipů. Postupem času jsem však pochopil, že veškerá demokratická či občanskoprávní hnutí by měla spolupracovat a vzájemně se podporovat, neboť skutečnou občanskou společnost založenou na participaci a demokracii vybudujeme jen tehdy, budeme-li podporovat demokratické snahy veškerých sociálních skupin. Ať již jde o práva homosexuálů, pracujících či právě žen. Vaše názory mi chtě nechtě připomínají některé konzervativní poslankyně v zemích Arabského poloostrova, které bojují proti zrušení práva šaría právě poukazováním na dlouholeté tradice země a konzervativní hodnoty. A ať již jde o islámské poslankyně, Václava Klause, odpůrce ženských práv či jiné, vždy to jsou síly, které se staví (ať již záměrně či nechtěně) proti rozšiřování naší svobody.