U nás v Kocourkově

Anotace: Představte si tuto běžnou situaci, běžné české rozvedené ženy v ČR.

Matka - 40 let, rozvedená, Bc. vzdělání, zaměstnaná na HPP jako soc. pracovnice občanského sdružení. Příjmy matky za měsíc, které má jisté: 10 500kč mzda, 700kč přídavek na dítě, 1000kč výživné na dceru = 12 200kč. Výdaje na bydlení, které jsou nutné: 6000kč nájemné, 900kč spoření její a dcery, 500kč internet + pevná linka = celkem měsíčně 7 400kč. Výdaje na studia matky: 11 600kč školné ročně, doprava na fakultu cca 4xměsíčně tam a zpět 100km 1200kč měsíčně, výdaje za skripta ročně cca 1000kč měsíčně = celkem ročně 33600kč, měsíčně 3360kč Výdaje na studia dcery: 18000kč školné ročně, internát+strava 1400měsíčně, doprava 360kč měsíčně, studijní potřeby+školní povinné akce, stáže, výcviky 500kč měsíčně, kapesné 1600měsíčně = celkem ročně 42 200, měsíčně tedy 4220kč. Nyní spočítejme příjmy mínus výdaje a dostaneme se k sumě mínus 2780 korun českých. Pokud jste si všimli, nikde není uvedena položka jídlo, oblečení, svačiny, drogerie a takové ty nepodstatné věci, co zas tak potřebné nejsou. Matka ví, že je měsíčně v mínusu 2780kč, tudíž se rozhodne zažádat o příspěvek na bydlení. Z portálu MPSV vyčetla, že je možné získat i okamžitou finanční pomoc pro lidi s nízkými příjmy (jednou z těchto situací je získání finanční částky jednorázové a to až do výše cca 31 000kč ročně) - situace, kdy by finanční situace rodičů nemohla pokrýt náklady na vzdělání, což je nezbytně nutné pro jejich chytré děti, které chtějí samy a dobrovolně studovat. A tak poctivě vytiskla potřebné formuláře, vyplnila, co se chtělo - velmi velké množství papírů - dekret na byt, potvrzení o zaplacení nájmu, výpisy z bank, potvrzení o příjmech, formulář jaké služby v bytě se platí a kolik, potvrzení o výživném, potvrzení o studiu dítěte, prohlášení dospělého syna, že již s matkou a sestrou není ve společné domácnosti, tudíž nepřispívá a tudíž musí matka s haldou papírů žádat o příspěvky. Na úřadě, kde se obvykle žádá o příspěvek na bydlení, to šlo celkem vše hladce, ovšem jen do té doby, než úřednice narazila na odstěhování syna. Stále byl trvale hlášen v bytě matky, což pochopila, ale matka musela ještě doložit potvrzení bytového družstva, že je syn odhlášen jen ze služeb. Matka doložila o den později. Úřednice ji sdělila, že pokud to metodik úřadu uzná za vhodné, může dostat příspěvek na bydlení hned další měsíc, ale pokud metodik špatně naladěn za vhodné doložené papíry neuzná, bude chtít ještě potvrzení o příjmech syna, jeho prohlášení, že opravdu bydlí u kamaráda, kterému přispívá a kolik, a že matce nepřispívá již tři měsíce. A dávky matka dostane až za tři měsíce. Matka tedy smutně souhlasí a jde na úřad, který by ji měl poskytnout výdaje na studia dcerky. Dojde na úřad, úřednici vyloží svou situaci a požádá o pomoc. Ale ouha, pomoci se jí nedostane, neboť toto je pouze pro lidi ve hmotné nouzi, tudíž pro ty, kteří jsou pod životním minimem. A matka s dcerou by měli tedy mít příjem menší než kolem sedmi tisíc. A oni, potvůrky jedny bohaté, mají o pět tisíc víc. A matka navíc pracuje. A je vzdělaná a platí daně, nedluží na nájemném ani na finančním úřadě. Sociální pracovnice ovšem není neochotná, matce vysvětlí, jak to odborníci na ministerstvu, poslanci, zákonodárci a vůbec naše milá česká vláda, tedy myslí. Nakonec tedy matce s nesouhlasným výrazem sama řekne, že naše sociální politika stojí za hovno, a původně střední vrstvu, do které patřila i matka, nekompromisně dostává do vrstev nejnižších a to bez mrknutí oka. Koneckonců, co čekat od ministrů a jiných inteligentů, kteří zas tak dolů nechodí a tedy nevidí. Jak si vysvětlit, že náš milý Topolánek, bez uzardění a veřejně řekne, že chudí lidé s příjmem do 19 tisíc měsíčně přece beztak daně neplatí a stát jim poskytne sociální pomoc. Matka si řekne, že když tedy ti, co mají příjmy 19 tisíc jsou chudí, kam asi patří ona? Zaměstnaná, vzdělaná, slušná, netrestaná a bez dluhu na nájmu i jinde? Chápající úřednice smutně kývne hlavou, neboť i jejich pracovnice, které jsou na tom stejně, mají sice o něco víc, ale jen asi o 2-3 tisíce. A tyto pracovnice, vesměs VŠ s praxí, pomáhají dnes a denně s přispíváním celkem vysokých dávek lidem ve hmotné nouzi, tedy lidem nezaměstnaným, většinou dlouhodobě, bez vzdělání, bezdomovců, alkoholikům, narkomanům a romským spoluobčanům. Ochotně matce uved příklad, kdy třeba romská rodina ve složení matka, otec, oba bez práce a vzdělání, mají čtyři děti ve věku 3, 5, 8, 15 let. Částka pro 2 dospělé osoby = 2880 + 2600, nezaopatřené děti 3 a 5 let = 2x1600kč, 8 a 15 let = 2x1960kč. Suma sumárum to dělá pěkných 12 600kč pro jejich životní minimum. K této částce mají ještě nárok na sociální příplatek a přídavek na děti, cca to dělá kolem 6000kč. Určitě ještě nějaký příspěvek na bydlení. Pěkná sumička za to, že někdo nepracuje, nevzdělává se a raději má víc dětí, sumička, která se platí z daní pracujících. Když o tom tak přemýšlím, docházím pomalu k závěru, že budu i tak ráda dělat za 10 500kč měsíčně, nevadí mi si najít ještě klidně 2 -3 brigádičky, či nějaké ty polosvazky, nejsem žádná lemra líná, koneckonců bych mohla zkusit nějaké ty stimulanty. Ovšem rozhodla jsem se vytvořit takový manuál, či metodiku, který bude obsahovat pokyny dalším osamoceným maminám (ale i otcům) z ČR. Takže by mohla ty pravidla být nastavena asi takhle (ještě to pak vypiluji):
1) Zničte veškeré důkazy o Vašem vzdělání - nejlépe ohněm a sírou
2) Přestaňte řešit, kde vzít na nájem, nasekejte pořádné dluhy, začněte si pomalu osvojovat chování našich nepřizpůsobivých - doporučuji střídavě absolvovat týdenní stáže u některého z alkoholiků, narkomanů, bezdomovců. Stáže u romských i českých nepřizpůsobilců si nechte nakonec, ti Vám dají nejvíc rad a pokynů, to vím zcela přesně nebo´t s nimi docela dlouho pracuji (nic proti nim nemám..)
3) Své doposud útulné bytečky poté totálně vybydlete, zničte ho a pak si řekněte o nový a bez uzardění. Prostě zničte ho, spalte ho, rozbijte ho, vyrvěte elektrické rozvody, prodejte okna, prokopejte dveře….fantazii se meze nekladou, krom toho je to jako dobrá terapie proti vzteku a bezmoci.
4) Nekompromisně si vynuťte všechny dávky, na které Vám v dobách Vašeho řádného života byl upřen nárok - pokud se budou cukat, brnkněte Kocábovi a on už to vyřídí..kluk jeden ušatá
5) Nechte si ještě upíchnout pár dětí (pravidlo pro ženy) . A nejlépe s někým kdo má nejvíc zkušeností s neplacením výživného, pobytů za mřížemi a tak. Tu chvilku to vydržíte, děti se budou se hodit, zvýší Vaši šanci na větší příjem, který začněte posléze propíjet, profetovávat či cpát do automatů
6) Nechte si potom podvázat vaječníky a po pár letech vypusťe do médií, že Vás násilím přinutili, či jinak oblafli, a spolu s Arankou, Erikou, Vlastou a Karinou to žeňte k soudu, určitě vysoudíte jako dosti nezanedbatelnou sumičku. (vzpomeńme na příklad z minulosti, kdy rodina Červeńákových po návratu z ciziny, dostala vše, co tu zanechal zpět, jak byt, tak dávky. Úspěch zaručen)
7) Hodný pan Kocáb jistě dostane nápad, aby Vám, ubohým vykastrovaným ženám, udělali zdarma umělé oplodnění, a až spolu s divoženkama každá porodíte 2-3 prcky, počkejte až Vám skončí mateřská a pak je odložte do děcáku a serte na city, je to zbytečný.
8) Jestli budou chtít Vaši předešlí potomci, co jste si nechali, náhodu studovat. Proč ne? Všechno beztak dostanete opět od sociálky, studujte děcká, oni to ti blbí občánci ČR, co se honí jako pes za ocasem, aby se dostali k těm 19 tisícům, zaplatí ze svých daní. Musíme si pomáhat, ne?
9) Neřešte, že dlouhodobě nepracujete. Stačí Vám 30 hodin veřejně prospěšných prací a hned máte pár korunek navíc. Vždyť si spočítejte, že 3700kč děleno 30 hodinami měsíčně je krásných 123 korun, což je pro lidi se základním vzděláním krásná´práce. Jako sociální pracovnice byste si za tytéž hodiny měsíčně vydělaly jen 2091kč (69,70kč na hodinu). No, a když byste měli dělat svých klasických 168 hodin, hnedle byste s částkou 20664kč přeskočili chudou vrstvu. Přesahuje to hranice Vašeho chápání? Je to jako se všemi lidmi. Zajdou až tam, kam jim to dovolíte a jejich drzost nezná hranic.
Já rozhodně nemám v úmyslu se jednoho dne probudit a zjistit, že zatímco jsem držela hubu, krok a dělala, že nevidím, ocitla jsem se v minoritní skupině zoufalého zbytku poctivých českých občanů, v rezervaci, s nudlí u nosu a se špinavým spacákem. Že by tato krize byla přeci jen příležitostí ke změně? Můžeme si vybrat - buď se vzpamatujeme a v následujících měsících se příležitosti chopíme, nebo sevřeme půlky, a budeme se divit a do toho ještě i stydět nejen za sebe, ale i za své drahé neschopné politiky. Vlastně nač svírat půlky. Leda strachy. Na nic jiného nám naše zadnice už k ničemu nebudou, tedy krom sezení u kostela a nějakých sexuálních praktik. Kdo nic nejí, nemá ani to hovno.