Předpovídačka

Anotace: Malá inspirace aktuálními úvahami a komentáři pod nimi.

Asi se s vámi všemi shodnu, že žijeme v zajímavé a velmi dynamické době, jejíž směřování zřejmě spěje k budoucímu vyhrocení. Dle mnoha známek bychom mohli říci, že svět, jak jsme ho znali, pomalu končí.
Doba je plná nových fenoménů, internetem a Facebookem počínaje a globálními koncerny konče. Mluví se o finančních, hospodářských i mocenských elitách, které už nejsou státní, ale nadnárodní. Mezinárodní obchody a burzovní transakce jsou tak obrovské, že jim žádný stát (ani USA, ani Čína) nejsou schopny odolávat déle než několik dní a vůbec se nám celý svět tak nějak propojil, zparchantěl a zesurověl.
Demonstruje se, kde se dá, různé skupiny označují různé viníky, do toho mafie, korupce, skupiny Bilderberg, židovská spiknutí a další konspirační teorie a samozřejmě rozklad demokratických hodnot. Kam to spěje? Do jakého ráje či pekla nás ty dnešní tendence přivedou? Řekl bych, že odpověď je celkem jednoduchá a nedává na výběr z příliš mnoha variant.

V podstatě jsme svědky boje o moc. To není nic nového, tento boj o moc trvá už, co existuje lidstvo. Koncept, že se bohatí spolčují proti chudým nebo jiným bohatým, válčí spolu o prachy a trůn, to je celkem standartní postup. Dříve šlo o zlatou korunu na hlavě, dneska se tomu říká jinak. Ti, kdo měli a mají zájem o peníze a moc, ti také bývají poměrně vynalézaví a ve všem si najdou nějakou skulinku, kterou pak zvětšují a zvětšují, dokud se jim nepovede prorazit.
V boji o moc jsme postupně došli až na hranice naší planety. Už nejde o kus světa – Sýrii, Babylónii, Římskou říši, nebo Sovětský svaz. Dnešní svět je svět globální a my jsme svědky zápasu v samých hranicích možného.
Výsledky mohou být v podstatě jen dva. Mohou zvítězit ty globální elity, které nejsou vázány žádnou demokracií, nejsou vázány hranicemi států a prostě si libovolně přesouvají síly tam, kde je to pro ně nejvýhodnější. Tyto síly disponují většími rozpočty než většina států, ale jejich finanční síla zatím není silou vojenskou. Tam je ještě plná převaha na úrovni států. Na druhou stranu, tyto globální síly si mohou dovolit v podstatě neomezenou korupci a to nikoliv korupci výběrovou, ale všeobecnou.

Je docela možné, že tyto globální elity zvítězí. Pak můžeme očekávat zcela odlišnou politickou mapu světa, kde státní zájmy i státní hranice ztratí smysl. Je možné, že to bude vítězství zcela nedemokratické, které uvrhne většinu lidí do novodobého otroctví.
Nicméně, aby se uvedné mohlo stát, je třeba předpokládat, že všechny tyto mocenské elity mají v rukou nástroje, kterými si zajistí vítězství. Je třeba předpokládat, že skutečně drží pospolu a mají svoje metody, jak eliminovat své vlastní příslušníky, kteří mají jiné soukromé zájmy a byli by schopni jít proti té většině. Je třeba předpokládat, že jsou schopni tento nesmírně složitý svět burz, financí a politiky kontrolovat, že jsou schopni jej řídit a jsou schopni mu vnutit svojí vůli. Je třeba předpokládat, že jejich finanční síla bude dostatečná k oslabení všech státních vojenských arzenálů a je třeba předpokládat, že jejich rétorika prosazovaná korupcí bude alespoň natolik líbivá, aby se jí lidé nebránili, dokud nebude pozdě. Je třeba předpokládat, že na všech konspiračních teoriích něco je, je třeba předpokládat, že se se tyto globální elity mezi sebou nehandrkují, naopak našly způsob, jak navenek vystupovat zcela jednotně. Je třeba předpokládat, že současný stav světa není nic jiného než promyšlený plán. Současné státy (i když jejich síla klesá) mají stále dost sil i dost prostředků od těch vojenských, přes finanční i ty správní, aby se mohly bránit a porazit vojensky silné státy předpokládá opravdu dobrou globální strategii.

Nebo je možná jiná varinata – globální síly jsou sice novým fenoménem, ale fenoménem nezvládnutým a chaotickým. Jsou novým fenoménem ke kterému ještě nejsou zkušenosti a všichni globální elitáři v něm tápou stejně jako všichni ostatní, mají stejný strach o svá finanční a obchodní impéria, jako my máme strach o práci a znepokojeně sledují, odkud by se mohl vynořit konkurent, který by je pohltil a zničil. Někteří jsou samozřejmě úspěšnější než jiní a některé korporace jsou větší než jiné, ale v podstatě žádná nemá své místo na výsluní jisté a žádný finančník si nemůže být jistý, zda ještě za týden bude o jeho služby a výrobky zájem. V takovém případě nemusíme předpokládat žádné další podmínky. To je prostě stav, který tak nějak známe.
Je opět otázkou, jak se s touto novou globální situací lidstvo vypořádá a kdo první tento stav dokáže zkrotit nějakými pravidly, která se nejprve musejí vymyslet a pak ještě vynutit. Že na zavedení takových globálních pravidel zatím nikdo nemá, to je zřejmé. Možná zatím není možné taková pravidla nastavit, protože není v lidských silách tento globální stav pochopit a řídit.
Globální síly takového typu možná není možné ovládnout, ale je možné je velmi snadno zastavit. Stačí je nepustit z hranic státu.

Pokud se podívám na současnou scénu světového dění, spíše bych se přikláněl ke druhé variantě. Globální síly bezesporu existují, ale jejich jednání spíše připomíná chaos. Burza na mě místo chladného kalkulu dělá dojem bandy lumíků, kteří jdou všichni sborem za tím prvním …. však víte kým. Také bych neřekl, že by ubývalo státního zbrojení a posilovalo to soukromé. Majetky se sice stále více koncentrují za pasivního přihlížení zkorumpované státní moci, ale je to takové křečovité. Jako by si ty globální elity chtěly získat ještě chvíli času, aby si tam všichni ještě trochu užili své statusy miliardářů, aby si tam všichni ještě chvíli pozdrželi ten bod zlomu, kdy se znovu uzavřou hranice a na vrátnicích podniků budou stát vojenské hlídky. Aby ještě chvíli udrželi dnešní stav, než na ně přijdou. Však na tu korupci musí přicházet rok od roku větší balík, aby to udrželi. Alespoň tak to vypadalo za poslední ekonomické krize. Státy se samozřejmě v uvedeném globálním mišmaši nevyznají o nic lépe, navíc jsou ještě bržděny koupenými politiky, ale pokud by s situace příliš vyhrotila, většina států má havarijní plány včetně převzetí ekonomiky a zavedení přídělového systému.

Je samozřejmě možné, že se mýlím. Je možné, že globální elity mají dostatek sil i možností dnešní svět přetvořit k obrazu svému. Že jsou jednotní, ukáznění, drží pohromadě, sledují společný zájem a jsou ochotni se tomuto společnému zájmu podřídit. Mají disciplínu, neváhají ze svého středu odstraňovat ty, co se společnému cíli zpronevěřili a jdou si za svým cílem přesvědčeni o své nadřazenosti a jsou připravení usilovat o moc bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.
Nu, za těch okolností vyhrají. Tedy pokud se nezformuje jiný, stejně odhodlaný odpor, který bude mít také disciplínu, kázeň a bude přesvědčen o nadřazenosti jiných pravidel, než těch globálně elitářských.
A nebo je to prostě jen nezvládnutý chaos. Pak si troufám být optimista. Lidstvo se postupně vypořádalo s každým chaosem a tento nebude výjimka.