Bude se historie opakovat?

Anotace: Prioritou tohoto článku, je vyvolat diskusi, která jak doufám, zašlape mé obavy hluboko do země

Tak nějak se nemůžu zbavit dojmu, že ten proklatý rok 2012 přeci jen bude bodem zlomu. Možná jsem se jen nechal ovlivnit negativizmem, který je s řečeným letopočtem spojený. Možná jsem pesimista já sám a možná jen chybně počítám, že jedna a jedna se rovná velký průser. Tak jako tak jsem se rozhodl svoje pocity sepsat a dát vám prostor, abyste mě vyvedli z omylu.
Události poslední doby mě vedou k závěru, že - přinejmenším nebude líp a s největší pravděpodobností bude – jinak.
Jak doznívá takzvaná světová ekonomická krize, trh si začíná uvědomovat, že si v Evropě žijeme dost nad poměry a politici se pomalu rozhoupávají k nepopulárním opatřením. Jenže to má háček. Společnost se tak nějak rozmazlila, zvykla si na hodně rychlí růst životní úrovně a brzdit se nechce. Každý si sice uvědomuje, že je třeba utáhnout opasky, ale běda jak někdo chce utáhnout ten jeho. Příkladem za všechny je Řecko. Země kde si lidé žili vysoko nad možnosti jejich ekonomiky, a když se tamní mocipáni rozhodli utahovat opasky, začalo se stávkovat, demonstrovat a protestovat. A vzhledem k tomu, že situace se stále nedaří řešit, s největší pravděpodobností nás čeká ekonomická krize Evropská. Takže se budou zase o trochu víc utahovat opasky a společnost bude zas o trochu míň spokojená. Bohužel mám ale pocit, že nálada společnosti se začíná přibližovat bodu zlomu a tak by se taky mohlo stát, že s příštím utažením opasků vyrazíme do ulic a začneme stávkovat, protestovat, demonstrovat a nakonec převracet. Převracet naruby ulice a města až z toho bude jeden velký převrat a mocipáni budou hezky česky létat z oken. Ne, nejsem zas až takový skeptik, abych si myslel, že nás ekonomické a sociální reformy zaženou až do takového extrému. Tedy alespoň v evropském rozměru ne. V naší české domovině bych si tím nebyl až tak jistý vzhledem k tomu, že součastné vládní asociální reformy se seč můžou, snaží zrujnovat a zdevastovat takzvanou střední třídu a to nemůže dopadnout dobře. Ovšem ekonomika není to jediné, co hrozí průserem.
Jak jste zřejmě zaregistrovali, v severní Africe došlo a stále dochází k nemalým změnám. Někteří tleskají takzvané demokratizaci, jiní vidí, kousek dál a začínají se obávat. Mají čeho… Nově vzniklé „demokratické“ vlády totiž nemusí bít tak morálně zkažené a tak přístupné úplatkům jako byli svržení diktátoři. A ať už se k moci dostane jakákoli nová strana či staré známé hnutí můžu vás ujistit, že budou mít jeden společný trn v oku a společný cíl. Je jím Izrael a vyhnání židů ze svaté země. A tak se možná v brzké době staneme svědky nové svaté války.
Do toho všeho nám se o své místo ve světě čím dál tím hlasitěji hlásí Čína, která se rozhodně nespokojí s tím, že hraje druhé housle a snaží se získat ekonomickou nadvládu nad Evropou a USA.
Takže abych to shrnul tak v závěsu za ekonomickou krizí se nám tu rýsují sociální nepokoje, hrozí napadení židů, které s největší pravděpodobností bude znamenat zapojení většiny mocností světa do války a následovat bude souboj čínského nekomunismu s euroamerickým kapitalismem. Nevím jak vy, ale o něčem podobném už jsem slyšel…