Svoboda slova

Anotace: Kdy se z naší svobody slova stala neschopnost něco změnit?

Svoboda slova je zakotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv i v Listině základních práv a svobod.
Kdy se ale z naší svobody projevu a vyjadřování stala lhostejnost vlády k našim slovům a činům? Dříve stačilo, aby se pár stovek lidí sešlo na Národní třídě, ale dnes bohužel nedokáží politickou situaci ve světě ovlivnit ani tisíce, statisíce lidí. Pokud se zaměříme např. na hnutí Occupy the world, které začalo obsazením finančního centra na Wall Street a pokračovalo mohutnými demonstracemi spojenými s 24hodinovou okupací stovek měst na všech 5 světadílech světa, jistě v našich myslích vyvstane otázka: „Pokud tolik lidí není spokojeno se situací ve své zemi a vláda s tím nic nedělá, není něco špatně?“ Odpovědí je, že vládě je to jedno, stačí z poklidných demonstrantů udělat teroristy a za stříkání pepřového spreje do očí je obušky vyprovodit, odkud přišli. Demokracie. Svoboda.
Je smutné, že ta naše těžce vydobytá svoboda slova se nyní obrací proti obyčejnému lidu. Je to právě kvůli tomu, že dříve bylo nepřijatelné, aby kdokoli vystupoval proti režimu. Činnost disidentů se potírala, ale když se sešlo tolik lidí, že bylo nemožné všechno ututlat, režim padl. V dnešní demokratické společnosti jsme se ale dostali od svobody slova k neschopnosti něco změnit.
To ale není největším problémem dnešní doby. Tím je podle mne svoboda informací, o kterou by se svoboda slova měla opírat. Cenzura existovala, existuje a existovat bude.
Narodila jsme se do podivné doby. Od dětství je mi do hlavy vtloukáno, že komunismus bylo něco špatného. Ve škole mne učili o velké cenzuře a rodiče vyprávějí o obrovském informačním embargu. „To víš, tohle my jsme se ve škole učili úplně jinak.“ Nebo „tohle se prostě za nás nevědělo, o tom se nesmělo učit.“ Mladí lidé tento názor převzali tak dokonale, že komunismus úplně zavrhli a upínají se pouze ke kapitalismu, k pravici, pokud se někdo zmíní o kladech komunistické společnosti, hned je jen „pitomej komanč, se kterým se odmítám bavit.“ Nechci tady propagovat komunismus, jen se snažím poukázat na to, že nejvíce zavrhují komunismus lidé, kteří ho ani nezažili. Starší lidé naopak žijí v iluzi toho, že dříve byla cenzura, takže nyní již být nemůže. To je na tom všem nejhorší. Je směšné, že většina lidí dnes věří tomu, co řeknou v televizi. Je smutné, že většina lidí je příliš líná k potvrzování informací z alternativních zdrojů. Kdyby to udělali, možná by se divili.
Jak je možné, že nám v dnešní demokratické společnosti lžou. Jak je možné, že dnes je na mnoho zpráv uvaleno informační embargo? Demokracie. Svoboda.
Internet je pro mne jedinou metodou k ověřování informací. Při sledování vykonstruovaného konfliktu v Libyi jsem dospěla k názoru, že nemohu věřit informacím předkládaným mi masmédii. Proto za nejdůležitější svobodu slova považuji svobodu slova a informací na internetu. Bez internetu by mnoho lidí nebylo schopno nalézt pravdu. Internet je úžasný vynález, který umožňuje téměř okamžité sdílení myšlenek, zpráv a hlavně důkazů v podobě videí a fotografií z celého světa. Internet je jediné, co zatím lidé ovládající naši planetu, nemají pod kontrolou. A pokud by se tak stalo, zřejmě by jim už absolutně nic nebránilo k obrovské manipulaci masami, lživým informacím a propagaci svých zájmů. To nejhorší, nejnebezpečnější a nejvíce omezující svobodu projevu a informací je cenzura internetu. Proto to nedopusťme.

Člověk, který má otevřené oči, musí vidět, že něco je špatně. Systém nefunguje. Pokud to nevidíte, nejspíš jste své oči ještě neotevřeli. A to je škoda. Už je čas