Urválek, Válková a efektivita

Některými českými médii (je otázkou, zda i občanstvem)zahýbala v uplynulých dvou týdnech kauza profesorky Válkové a její publikační spolupráce s komunistickým prokurátorem Urválkem.

Neřešme nyní, co řekla Helena Válková (ostatně argumentace "já jsem nevěděl/a" není ničím originální ani novou, a ani my sami nikdy nevíme, jak bysme se v dané době zachovali).

Co však tato kauza vypovídá o nás a našem vztahu k minulému režimu?
Politikové, kteří podpořili Helenu Válkovou i nadále ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva, vč. českého premiéra, dobře ví, že takové rozhodnutí jim v očích voličů nijak neublíží.

Pokud by naopak cítili, že setrvání Válkové veřejnost nepodporuje, z funkce by ji odvolali. V internetových komentářích však zaznívají věty typu, že "Urválek byl poctivý chlap, který usiloval o pořádek".

Politici tedy vědí, že nějaký Urválek je nám lhostejný, většinu zajímá hlavně pořádek a efektivita. Ta byla i argumentem, proč profesorka Válková ve funkci zmocněnkyně setrvala.

Ona efektivita v konečném důsledku byla prioritní i pro tehdejšího prokurátora Urválka. Procesy 50. let totiž neměly za cíl spravedlnost, ale efektivní produkci exemplárních trestů tak, aby tehdejší komunistický režim byl efektivně podpořen.