Volby 2021 - další náhled

V úvaze mého předpisatele se mísí obavy i optimismus z budoucího vývoje, což je pochopitelné, protože volební výsledek českých sněmovních voleb stejně jako celý současný svět skutečně nejsou příliš srozumitelné.

Přestože odhadovat budoucí politický vývoj bývá velmi ošidné a mnohokrát takové pokusy končí ostudou, o jakousi předpověď se pokusím.

Na první pohled by se z aktuálního výsledku voleb do české Sněmovny mohli radovat odpůrci Andreje Babiše a také přiznivci politické stability, neboť počet politických subjektů ve Sněmovně se snížil. Budoucnost však nemusí být růžová, a to z těchto důvodů.

1) Nesrozumitelnost

Tento faktor byl již vícekrát zmíněn. I vinou Ústavního soudu, který těsně před volbami zrušil dvacet let platný volební zákon, byl politickou reprezentací přijat volební systém v rychlosti a bez toho, aniž by zřejmě bylo dostatečně modelováno, jaké může přinést výsledky. Takže zde jsou vlastně vítězové dva, jeden v počtu hlasů, druhý v počtu poslaneckých křesel.

Dalším paradoxem je, že cílem Ústavního soudu bylo volební systém ještě více zpoměrnit, nicméně nakonec stran ve Sněmovně ubylo.

2) Neochota populistů vzdát se moci

Úzce souvisí s předchozím odstavcem. Andrej Babiš může argumentovat, že má více křesel. Jak vidno, zřejmě ho v tomto podpoří i nemocný muž na Hradě (v Lánech), který nyní bude mít vše ve svých rukou. Jak jsme viděli ve Spojených státech, populisté odcházejí skutečně neradi, neboť volební porážku berou jako atak „tradičního“ politického systému na ně samotné.

Mohou nás tedy čekat dva neúspěšné, zdlouhavé pokusy A. Babiše o sestavení vlády. Třetí pokus má dle Ústavy předseda Poslanecké sněmovny. Ale kdo jím bude?

3) Umírněnost versus radikalita

Tento bod také navazuje na předchozí dva. Je možné, že nakonec se přece jen Česká republika dostane k vládě, v níž budou strany ze Spolu, Piráti a STAN.

ANO a SPD odejdou do opozice. Tomio Okamura se se svou stranou sice do Sněmovny dostal, ale dle daného rozložení sil jej aktuálně nikdo vlastně nepotřebuje. O to více může být křiklavější, radikálnější, extrémnější.

ANO velmi pravděpodobně zaujme podobně destruktivní přístup, aby určité procento voličů získalo zpět (patrně půjde zejména o voliče Přísahy nebo komunistů).

Hrozí tak střet stran vládních, tedy umírněných, jakž takž proevropských, těch, které respektují zastupitelskou demokracii jako politický systém.

A proti nim budou stát dva subjekty, které budou tvrdit, že je nutný návrat k pořádku, že za vše může Brusel, subjekty, které budou volit lidé toužící mít svět přehledný a plný jistot, neboť jako přehledný a bezpečný jej vnímali před čtyřiceti lety.

Politická debata nebude o běžných tématech, ale bude se vést v duchu demokracie v. nedemokracie, svoboda versus nesvoboda, národ versus jeho zrádci.
Taková forma politického dialogu však přinese jen velké množství prudce jedovatých slin, politická debata bude radikální, plná osobních útoků a obviňování. Povede k totálnímu znechucení politikou, chaosu a neschopnosti se shodnout na základním směřování země. Přesně takový stav byl vícekrát v historii předstupněm před nastoupením nedemokratických režimů. Je tedy co slavit?