Ztroskotanci a samozvanci

Ztroskotanci a samozvanci

V lednu jsme si připomenuli 45. výročí Charty 77, ale následně také tzv. Anticharty. Komunistický režim tehdy účelově zmobilizoval osobnosti z kulturní sféry, aby jako známé tváře daly veřejnosti najevo, že tehdejší diktatura je stále pevně v kramflecích a stojí za ní všichni, koho lidé mají rádi z televizní obrazovky, koncertních pódií nebo divadelních prken.

Umělci se shromáždili v Národním divadle a další pak v Divadle hudby. V Národním měla projev Jiřina Švorcová. Během zhruba dvacetiminutové řeči ve frázích pojmenovala údajné úspěchy komunistického režimu a slovy "odpadlík a zrádce" očastovala ty, kdo měli jiný názor.

V jejím proslovu nepadla žádná jména, žádné konkrétní argumenty. Mluvila o potřebě stát v jednotném šiku, aby se slušní bránili zlým. Rozdělení na slušné a zlé bylo samozřejmě vedeno dle tehdejších ideologických měřítek, kdo se slušnými nesouhlasil, byl ztroskotancem a samozvancem, jak psalo tehdejší Rudé právo.

Po 45 letech se bohužel podobné projevy vracejí. Jedním z nich je například úvodník prezidenta České lékařské komory v únorovém čísle časopisu Tempus Medicorum vydávaného komorou (viz str. 3 pod názvem "Taxonomie dezinformátorů", celý text dostupný zde:

https://www.lkcr.cz/aktuality-322.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_100301>

Prezident komory, lékař Milan Kubek, v textu pojednávajícím o pandemii onemocnění covid-19 například hovoří o tom, že "chaos zvyšují právníci, kteří se zviditelňují, aby více vydělávali".

Argument, dle kterého je názorový oponent zkorumpovaný, popř. vše dělá za mrzký peníz, je starý jako společnost sama. Používali jej právě komunisté
vůči chartistům. Používal jej Andrej Babiš, když tvrdil, že demonstranti proti jeho vládě jsou zaplacení. Nyní se k němu uchyluje prezident lékařské komory.
Aniž by uvedl, kteří právníci a kolik oním zvyšováním chaosu (správně však vyjadřováním svých názorů) vydělali.

Jedná se navíc o pověstnou freudovskou projekci. Kdo totiž vydělal, nebyli právníci, ale farmaceutické společnosti nebo subjekty profitující ze skutečnosti, že se společnost ocitla "on-line". Ale je možné, že skutečně nakonec vydělá i právnická profese, zejména exekutoři, kteří budou zabavovat majetek lidem, kteří v důsledku ekonomické krize způsobené zastavením ekonomiky přijdou o živobytí.

Prezident Milan Kubek dále píše o soudcích, kteří "nepochopili, že zákony mají sloužit lidu, že nás mají chránit". Fráze o tom, že něco má sloužit lidu, je poměrně nebezpečná. Visela třeba na kasárnách pohraničníků, kteří sloužili lidu a chránili nás tím, že stříleli do občanů, kteří chtěli utéci do svobodného světa.

Zákony tak, jak je vykládali příslušní soudci (prezident Kubek obdobně jako v případě právníků a ve stylu Jiřiny Švorcové nespecifikuje kteří, ale lze se domnívat, že jde o soudce Nejvyššího správního soudu), totiž mají chránit jednotlivce před zvůlí moci. V tradici západního práva je primární jednotlivec, nikoliv chimérické "my" tak, jak to mylně pojímá prezident České lékařské komory.

Názorové oponenty Milan Kubek označuje za dezinformátory a dělí je na plácaly, střelce, vědecké disidenty a alternativce. To vše bez věcného odůvodnění.
Hovoří v této souvislosti o dezinformátorech jako o "specifickém druhu mezi námi".

Označovat některé lidi za "specifický druh" je s ohledem na dějiny dvacátého století a to, jak se zacházelo s těmi, kteří byli z pohledu vládnoucích "jiným druhem", již skoro děsivé. Podobné kategorizování zpočátku vypadá vždy nevinně, nemůžeme si být však nikdy jisti, kam může zajít.

Na závěr článku hovoří Milan Kubek o skutečném světě, "ve kterém žijí slušní lidé". Je otázkou, kdo je míněn slušnými lidmi nebo kdo je z pohledu dr. Kubka míněn odborníky, kteří problému skutečně rozumějí. Z názorů MUDr. Kubka je patrné, že to budou výhradně ti, kteří mají na dění stejný názor, jako on sám.

Jiřina Švorcová také hovořila o pár zrádcích a odpadlících, kteří ten údajně dobrý svět kazí. O dvanáct let později byl jeden z těch odpadlíků za nadšehého potlesku všech zvolen prezidentem republiky a na pranýři se ocitla národní umělkyně Jiřina Švorcová.

Je proto velmi ošidné dělit lidi podle nějakého ideologického (dnes by se řeklo „odborného“) cíle.

Pokud se takhle budeme chovat, pak nám nezbude než opět volat
"Odsuzujete nás k smrti, ale sami už jste mrtví".
Autor Racek, 18.02.2022
Přečteno 80x
Tipy 2
Poslední tipující: Amonasr
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

"Zmobilizoval" = zastrašil.
Aby to nebylo tak smutný prohlašuji, že jest velkou srandou to, že tehdy nebyl komunizmus a dnes není kapitalizmus. Čímž nechci podrývat snahu autora o nadnesenou kritickou studii.

18.02.2022 23:07:36 | Lesan-2

Děkuji za komentář. Ano, slovo "mobilizovat" v tomto případě znamená zastrašit, resp. ovládat společnost strachem. Tuto metodu používá více méně každý nedemokratický režim. Navíc to často v duchu Goebbelsovské metody dělá tak rafinovaně, že účastník ani adresát těchto propagandistických akcí nepoznají,že se o propagandu jedná. Vše je podprahové. Tak akce proti chartistům byla nevinně nazvána "Za nové tvůrčí činy" a setkání v Národním divadle bylo prezentováno jako "výroční schůze". Slova o Chartě 77 na této schůzci vůbec nezazněla.
Jinak komunismus i kapitalismus jsou obecné kategorie a ve své čisté podobě nemohou být nikdy dosaženy. Stejné platí i o demokracii. Ideální demokracie neexistuje, můžeme mít jen tendence, kdy se k ideálu přibližujeme nebo se od něj vzdalujeme (což platí dnes...).

19.02.2022 09:54:38 | Racek

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí