Kdo je strážcem morálky?

Kdo je strážcem morálky?

Ústavní soud ČR v minulém týdnu definitivně zamítnul žalobu kardinála Dominika Duky, v níž církevní hodnostář tvrdil, že divadelní hry „Prokletí“ a „Naše násilí, vaše násilí“, která neuctivě zobrazovala Ježíše, zasáhly do kardinálových práv na ochranu osobnosti.

Ústavní soud i soudy nižších instancí se v posouzení věci shodly a žalobu, zjednodušeně řečeno, zamítly s tím, že je volbou každého, zda do divadla přijde a přednost v tomto směru má svoboda uměleckého projevu, resp. v širším smyslu svoboda projevu.

Ohledně nálezu Ústavního soudu ČR kardinál a jeho advokát (kterým byl zároveň i druhým žalobcem) uvedli, že rozhodnutí ústavních soudců respektují, ale nesouhlasí s odůvodněním, ve kterém příslušný tříčlenný senát Ústavního soudu uvedl, že soud nemůže být strážcem morálky. Kardinál se naopak domnívá, že soud by takovým strážcem býti měl.

Kardinál Duka a jeho advokát JUDr. Němec se dle mého názoru mýlí.

Příslušnou divadelní hru, která se kardinálu Dukovi nelíbila, jednou přerušili i samotní diváci. Varováním má být už to, že podobným způsobem se chovali nacistické bojůvky v době před nástupem Hitlera k moci. Pokud herci hráli kus, který se nacistům nelíbil, zkrátka vtrhli na jeviště a vynutili si ukončení představení.

Jsou zde však i jiné důvody, proč žaloba kardinála Duky nebyla oprávněná.

Právo a právní řád jsou pouze jedním z regulátorů společenského chování. Právo postihuje ty nejzávažnější prohřešky proti celospolečenskému soužití. Zákon garantuje, že slabší budou chráněni před silnějšími, že všichni dostanou prostor „brát se o své štěstí“, jak uvádí i občanský zákoník. A garantuje také, že stát lidem nebude diktovat, zda a do kterého kostela mají chodit nebo jaké mají mít politické názory.

V tomto smyslu je zákon garantující práva jednotlivce pojítkem moderní západní společnosti.

Pokud jsem pouze neslušný, řekněme nemorální, například tím, že při vstupu do místnosti nepozdravím, za drobnou službu nepoděkuji nebo při obědě říhám, jistě na mě nikdo nebude podávat žalobu. Za porušení normy společenského chování totiž nenásleduje sankce právní, ale pouze společenská, například, že hostitel mě příště na oběd nepozve nebo si o mně okolí bude myslet, že jsem hulvát.

Morálku ani přání tak nelze vynucovat právními prostředky. To je základní omyl kardinála Duky. Své přání, tedy aby divadelní hra nějak vypadala, kardinál zaměňuje za právní nárok. Ze svého názoru dělá lidské právo.

Na podobném principu jsou postaveny požadavky na to, aby dítě bylo vychováváno dvěma muži nebo, aby se ženská jména nepřechylovala. Určitá skupina osob zde prosazuje svůj pohled na svět a tvrdí, že jim jej právo má garantovat.

Společnost, která však chce všechno vynucovat právem, která chce zákon nahradit privátními názory a cíli jednotlivců, popřípadě cílem celo společenským, však nutně směřuje k nesvobodě.

Přesvědčili jsme se o tom při "boji proti covidu". Společnost přestala být ovládána zákonem, ale zákon byl nahrazen jinými hodnotami a cílem vymýtit vir. Vše, co s tímto přáním nebylo souladné, bylo zatracováno a dokonce postihováno. Jednotlivec svá práva garantovaná zákonem ztratil.

Při prosazování názoru kardinála Duky bychom došli k témuž. O tom, co se má hrát v divadlech by nakonec rozhodovala církev. Jednotlivec by tím o svoji možnost vidět to, co chce, přišel. Slovo "morálka" je v tomto směru velmi relativní a "gumové".

Kardinál tak sice mluví o strážení morálky, ve skutečnosti tím však myslí (byť si to možná sám neuvědomuje), aby soudy a jiné státní instituce „strážily“ jeho vlastní názor. A to tak, že ostatní věci zakážou.
Autor Racek, 19.10.2022
Přečteno 134x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

chytnu se toho, co bylo zmíněno jednou větou: jestli dva muži můžou mít dítě. Bráno čistě ideologicky, asi bych měl být pro. Bráno pocitově nevím. A bráno logikou? To je asi ještě horší. Nepřijde mi, že by to šlo vyvodit z nějakých prvotních principů. Zajímavý může být pohled církve: je to proti Bibli. Je to nepřirozené. A kde je definováno, co přirozené je? A co dalšího je proti Bibli. Není v církvi jako takové přeci jen o něco víc homosexuálů a pedofilů? A je to přirozené?
Ještě jeden postřeh: heterosexuálů se tak trochu toto téma netýká; homosexuálů poměrně dost. Jediný koho se to týká dost a prakticky se k tomu nemůže vyjádřit jsou děti. Může to mít nějaký závěr? Moje otázka vlastně je: kdo tohle má rozhodovat?

22.10.2022 17:43:06 | ewon

Díky za komentář. Odpověď na poslední otázku, tedy, kdo má rozhodovat, by asi měla být ta, že v demokratické společnosti rozhoduje férově zvolená většina.
Ano, Dominik Duka nebo příslušníci sexuálních menšin, své postoje prosazují na základě určité ideologie. Je však podstatné, že demokratický stát je sice vázán na určité hodnoty, nikoliv však na výlučnou ideologii, ať už církevní nebo ultraliberální.
Ohledně dětí a jejich názoru, kdo je má vychovávat, toto je opravdu zásadní. Nejsem odborník na psychologii, ani nevím, zda v tomto ohledu, tedy, zda děti vychovávané dvěma ženami či dvěma muži, jsou spokojené, existují nějaké studie. Mohu tedy mluvit jen z osobní zkušenosti. A ta říká, že ti, kdo vyrůstali ve fungujícím manželství (míním manželství jako soužití muže a ženy), jsou v osobním životě spokojenější než ti, co takovou rodinu neměli. Jak však říkám, je to jen má, tedy omezená, zkušenost. Je přitom otázkou (která je nastolena v mém textu), zda by stát měl zákony garantovat to, o čem nevíme, zda je prospěšné, a zda uzákoňovat něco, co je výsledkem jen nějakého přání, možná i velmi sobeckého.

22.10.2022 19:41:41 | Racek

Na všeobjímající Liter únosné téma. Čímž se nemusí stavět most přes rozbouřené vody, nemajíce společnost již co strážit, ni morálky, ni sebereflexe.
A že ostřejších témat je!

20.10.2022 12:35:47 | lesan-3

Díky za komentář. Společnost stále má co strážit, zejména svobodu a možnost diskuse, ve které jiný názor nebude označován za dezinformační nebo zrádcovský, ve které názor nebude prosazován násilím.

22.10.2022 19:33:09 | Racek

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí