Veselé Velikonoce

Název úvahy nepředstavuje opožděné přání k svátkům, ale spíše malé povzdechnutí.

V souvislosti s Velikonocemi se totiž na sociálních sítích objevily rady politiků/političek či jiných celebrit, jak je trávit.

Pomlázka by se dle některých měla zakázat, dle jiných by měla být prováděna s výslovným souhlasem, bez excesů a bez nátlaku.

Podobné rady připomínají zákaz kupování kaprů z kádí, který se objevil o posledních Vánocích.

Tyto neomarxistické úvahy by nás ale neměly překvapit. Jsou totiž skutečně jen „neo“, tedy navazují právě na své marxistické předchůdce.

Stejně jako marxisté i tvůrci nového krásného světa se tváří jako lidumilové, kterým jde o nás všechny. Ve skutečnosti však jen prosazují svůj názor na svět a nás ostatní nepovažují za lidi, ale za pouhé objekty své moci. Živé věci, se kterými lze libovolně nakládat. Jsme pro ně jen ti kapři v kádích, které jinak chtějí chránit.

Stejně jako marxisté se prolamují do našeho soukromí, když mají ambici nám radit, jak „správně“ trávit chvíle s rodinou či přáteli.

A stejně jako marxisté se ve svém tažení proti svobodě a prosazování svého pohledu na věci všehomíra zmocňují zakořeněných tradic, zde konkrétně Velikonoc nebo také Vánoc.

I komunisté u nás druhdy Velikonoce označovali za „svátky jara“, čímž chtěli z povědomí společnosti vymazat skutečnost, že jde o slavnosti církevní. Ostatně se komunistům tato jejich propaganda vyvedla, neboť na začátku 90. let minulého století byl proveden průzkum, dle kterého jen asi každý pátý Čech věděl, co se o Velikonocích opravdu připomíná.

Větší atak u nás bolševici v 50. letech podnikli proti Vánocům, jejichž vliv na život naší společnosti je přece jen znatelnější než období velikonoční.

Protože jsou Vánoce v prosinci, nemohlo jít o „svátky jara“.  Vánoce pro změnu byly dle komunistických vůdců svátky „klidu a míru“. A opět se vyznamenal (mnou již dříve vzpomínaný) dělnický prezident Antonín Zápotocký. Ten tvrdil, že Ježíška nahradil Děda Mráz, který nepřichází z Betléma, ale z Východu a na cestu mu nesvítí jediná hvězda betlémská, ale stovky rudých hvězd na šachtách našich dolů a branách našich továren. Jako Ježíšek už nemusí být v chlévě, ale je o něho dobře postaráno ze strany státu.

Dnešní neomarxisté se sice od svých předchůdců liší v tom, že Východ a Děda Mráz jsou dnes nepřáteli, a klid a mír jsou slova nechtěná, princip však zůstává zcela stejný. Vnutit druhým svůj náhled na svět pod rouškou šíření dobra. A kdo se podřídit nechce, dostane důtku a bude poslán na Libavou.