Pryč s pornem. Je ošklivé

Evropská komise chce omezit přístup na pornografické stránky.

Za daným účelem úředníci v Bruselu a jejich komitét „pro technologickou suverenitu“ vyšetřují, pátrají, testují, zkoumají, plánují. Jak je jejich zvykem, budou patrně pokutovat obřími částkami.  

Vytvoří prý důmyslný systém, který ale fakticky bude znamenat nikoliv omezení, ale zákaz. Úředníci totiž chtějí chránit. Chránit před ošklivostmi světa.

Svět ale je ošklivý a věci, které nejsou hezké, nebo jsou neřestmi, v něm existují. Existuje zdraví a nemoc, slunce a déšť, světlo a tma.

Jsou ale (zatím) i věci příjemné. Hravost, pohodlí, dobré jídlo, samoúčelná krása, ať již umělecká nebo třeba krása žen…. Humor. Kdyby nebyl humor, nemohly by být ani vážné věci.

To vše ale bruselští byrokraté odmítají. Oni mají svoji jedinou pravdu. A co je mimo tuto pravdu, je zkrátka odporné. A za tuto pravdu a proti těmto odpornostem jsou ochotni bojovat za každou cenu.

Hranice tohoto boje je ovšem nekonečná. Cigarety, další z ošklivostí, byly vyloučeny z restaurací už dávno. Stejně tak krásné ženy z reklam nebo provázející jezdce formule jedna na startu. O alkoholu se debatuje. A dnes je na řadě pornografie.

Ale v televizi jde na Vánoce v běžném vysílacím čase a každoročně film „Pretty Woman“. Je o prostitutce. Prostituce je však věc rovněž hnusná, ponižující, provázená zločinem. Neměl by se film zakázat? A propos, stejně by mělo být naloženo s dalším vánočním trhákem, a sice snímkem „Láska nebeská“, kde jedna ze zamilovaných dvojic natáčí porno film.  Tedy i vlastně ta láska je nebezpečná.

Narážíme tak na problém, na který narazí každý mocný, který chce ovládat soukromí lidí s navenek deklarovaným cílem lidi chránit. Zjistí (popř. předem ví), že nakonec žádné soukromí vlastně neexistuje a vše je věcí státu. Ti, co jsou u moci, a jejich úředníci začnou tvrdit, že všechny ty zákazy jsou v náš prospěch a přispívají k naší pravé svobodě.

Idealistický filozof, člen italské fašistické strany, Giovanni Gentile k tomu uvedl: „Nic není opravdu soukromé. A neexistují hranice pro činnost státu. Ve svém absolutním pojetí je stát vůlí samotného jednotlivce“.

Tuto zmatenou argumentaci fašisty Gentileho pochopíme lépe, když zjistíme, že svoboda v pojetí evropského úředníka není pojímána jako svobodný prostor, do kterého stát nesmí zasahovat, ale naopak jako jakési neustále morální zlepšování jednotlivce, kdy však účel tohoto zlepšování definuje představa daného úředníka. A momentálně je tou představou už nejen zrušení cigaret při posezení u piva, ale i zrušení filmů pro dospělé.

Jak uvedeno výše, říká se tomu oficiálně a výmluvně „technologická suverenita“ (tedy vlastně svoboda), která má v Bruselu i svého mluvčího.

Důsledkem ale je, že o nehezkých věcech si již nerozhoduje jednotlivec sám či rodiče dětí. Rozhoduje stát, neboť, jak bylo řečeno, soukromí bude postupně vymazáno.

Závěrem proto citujme z mnou oblíbeného George Orwella, v tomto případě jiného úředníka a sice člena vnitřní Strany O’Briena, který zastává významnou funkci v mocenském soukolí Orwellovy totality. Vězněnému Winstonu Smithovi, který se dopustil toho, že měl sexuální a milostný vztah, s krásnou ženou, která se zase dopustila toho, že se malovala a hezky se oblékala (neboť jinak ženy musely nosit bezpohlavní uniformy), O’Brien řekl:

„Jak člověk prosazuje svou moc? Tím, že druhému působí utrpení. Proto pokrok (dnes by se řeklo „progres“, vlastní poznámka) našeho světa povede k větší bolesti. Proto chceme nenávist. V našem světě se emoce omezí výhradně na strach, vztek, radost z vítězství a sebeponížení. Všechno ostatní zničíme – úplně všechno. Zpřetrhali jsme vazby mezi dítětem a rodičem, mužem a ženou i mezilidské vztahy obecně. Nikdo už si netroufá důvěřovat manželce, potomkovi či příteli. Ale v budoucnu žádné manželky ani přátelé nebudou. Děti se budou matkám odnímat hned po porodu jako se kvočně odebírají vejce. Pohlavní pud se vymýtí. Rozmnožování se stane formalitou. Sex bude něco na způsob klystýru. Zrušíme orgasmus, naši neurologové už na tom pracují. Nebude existovat nic než věrnost Straně. Pokud bude smích, bude to pouze smích nad poraženým. Žádné umění, literatura.

Zanikne rozdíl mezi krásou a ošklivostí.

Zbude jediná slast, kterou budeme mít my – slast z moci nad druhými“.

Ostatně kromě úředníků pro technologickou suverenitu má Evropská unie i svého komisaře pro prosperitu.  V orwellovské dystopii měli zase své Ministerstvo hojnosti, která nakonec za hojnost považovalo, když obyvatelstvu bylo oznámeno, že se snižují příděly čokolády …