17.listopad

Další rok přešel a 17. listopad nám znovu připomíná, jak každý člověk vnímá pojem svobody jinak. Musím říct, že mě osobně trápí poslední dění, hlavně na Slovensku, kde mladí lidé pod vlivem opozičních stran podněcují zbytečné demonstrace. Jsem Slovák, narozený v Popradu, odkud se šířilo to trapné video, kde studenti pochodují v černém oblečení za doprovodu ukrajinské vlajky. Tento akt mi přijde zbytečný a zároveň až příliš dobře naplánovaný — těsně před 17. listopadem, jako připomínka toho, že i politici prý nemohou vyjádřit svůj názor.

Každý vidí svobodu jinak. Máme právo volit každé čtyři roky, svobodně, bez nátlaku, bez manipulace hlasů. A přesto jsou lidé nespokojení. Vědí, koho volí, a veškeré protesty jsou jen frustrací prohraných stran. Možná jsou lidé nespokojení s politickým vývojem, který na Slovensku je, ale je to jen vyvrcholení toho, že nevědí, koho vlastně mají volit.

A to se opakuje stále dokola — občané budou volit toho, kdo dělá aktuálně menší zlo. Momentálně je to na Slovensku Smer-SD, protože to pro lidi bylo menší zlo, a za čtyři roky se znovu k moci dostanou lidé, kteří jsou teď v opozici, protože „chránili zájmy společnosti“. Tohle však není přemýšlení jen slovenských občanů, ale i českých, kteří nemají jinou možnost. Přitom ty možnosti existují, ale nemůžeme být jen stádo ovcí.

Za mě je válka na Ukrajině zbytečná a namísto jejího financování Evropskou unií by se měl hledat způsob, jak ji ukončit — ne dál posílat peníze do kapes zkorumpovaným ukrajinským oligarchům v čele s jejich prezidentem. Stejný názor, myslím, zastává i nová česká vláda vedená Andrejem Babišem, která tuto myšlenku otevřeně nepodporuje a spíše chce dbát na českou ekonomiku podle předloženého programu. Bohužel ale naráží jak na prezidenta, který hledá argumenty, aby nebyla vláda nominována, tak na část obyvatel České republiky, kteří protestují proti jmenování jeho vlády jen proto, že nechce tuto válku dál financovat. Přijde mi, že většina obyvatelstva tu válku snad chce.

Naše společnost se každým dnem mění k horšímu. Stádo ovcí se rozrůstá a takzvaná svoboda dnes stojí na gilotině s hlavou položenou na studené desce a čeká se jen na to, kdo jí zlomí vaz. Před 36 lety, kdybychom mluvili o svobodě slova a demokracii, skončili bychom na Pankráci ve vězení. A dnes? Od příštího roku, když budeme jen idealizovat komunismus, čeká nás to samé — ve stejné podobě.

Kam spěje dnešní svět? Svět, kde společnost hrdě nosí cizí vlajku na zádech, kde projevit logický názor z vás dělá podporovatele ruské ideologie. Přitom nejste ovce ve stádě, ale osamocený vlk, který vidí pravdu.

Kde mladí lidé protestují na ulicích, přitom o historii daného konfliktu nebo o politice vědí minimální informace, ale hrdě jim připisují nálepky hrdinů a patriotů. Spíš jsou to jenom zaplacení komparzisté, kteří vědí jen minimum.

Tohle je připomínka, že musíme stát pevně za svými názory a nebát se jít proti davu. Protože i jeden člověk může být začátkem milionu dalších, kteří konečně otevřou oči.

Občas si přeji, aby se lidé konečně probudili a otevřeli oči, ale k tomu je potřeba, aby se objevil moment, něco, co spojí celý národ. Kdo ví, jak to bude za rok. Budeme o něco blíže návratu k sobě, nebo bude společnost ještě více rozdělena a demokracie mrtvá?