Pohled z okna

Anotace: jde především o 4 roční období a o to, jak se obraz mění. Není to úvaha. Je to líčení, ale nevěděla jsem, kam to zařadit a tak jsem zvolila svou nejoblíbenější kategorii.

Sbírka: O ČEM JE ŽIVOT?

JARO
les bílou barvu ztrácí,
a led roztává,
vlaštovka se sem vrací,
a všem radost rozdává.

Stromy a lidé jako by najednou ožili. Vítr pročesává větve staré břízy. Jako by černobílý svět najednou ožil. Stromy kvetou, led a sníh před naším domem roztává. Pod ním se místy probouzí zelená voňavá tráva. Jen místy se objeví malá sedmikráska. Z našeho okna je jen těžko vidět. Na blankytně modré obloze spolu mráček vedle mráčku tančí v rytmu polky. Ó, to je krása. Slunce čím dál víc pálí a přichází léto.

LÉTO
Slunce září na les v dáli,
snad na oslavu nebeskému králi.
Les třpytí se jako drahokam, ne... není to žádný klam.
Je to léto.

Na les září slunce a celý svět se provoní ovocnými a zelnými květy. Sluníčka sedmitečná už zvedají své krovky k nebi a na louce se třpytí zlaté hlavičky pampelišek. Celá zeměkoule rozkvétá. Děti z našeho domu vyráží ven v sukýnkách a krátkých kalhotách. Holčičky pletou věnečky z pampelišek a kluci vyndavají pistolky a hrají si na vojáky. Dělají vše co v zimě nemohly a co minulé léto nechaly kvůli podzimu stát. Pomalu, ale jistě přichází podzim.

PODZIM
les nabírá barev mnoho,
slunce ztrácí svoji sílu.
pro ten pohled stačí slovo,
slovo pro podzimovou vílu.

Listí hýří desítkami, snad i stovkou odstínů nejrůznějších barev. Ale to jen na začátku. Pak pomalu, lístek po lístku spadne dolů. Chvíli se vznáší nad zemí a tančí s větrem valčík. Je to tak krásný pohled. Ke konci podzimu už jsou větve úplně holé. Čekají až přijde zima a pokryje vše bílou, chladivou peřinou. A vše pod ní usne. Země i zvířátka. Přichází zima. Ta chladivá, bílá, třpytivá zima.

ZIMA
Když podívám se z okna,
vidím zasněžený les.
Do tváří mi padne lokna,
na obloze snad koná se nebeský ples.

Všude je bílo. Bílé, zasněžené střechy se třpytí jako nikdy předtím. Na zahradě děti staví sněhuláky a je slyšet jejich veselý smích. Začíná sněžit. Na okno dopadla první vločka. Malý, chladivý důkaz nevinnosti. Dopadla na okno, které bylo orámováno mrazivou mozaikou a rozplynula se v několik kapiček "mokrého štěstí". Venku sněží víc a víc. Vločka vločku míjí. Je vidět na zasněžené kluziště. Lidé bruslí a radují se z té ledové nadílky. Ani malé děti - ty které se ještě na bruslích neudrží - nezůstávají pozadu. "Na kopečku" závodí spolu v sánkování. V tu chvíli jsou nejštastnější na světě.
Já krčím se doma u krbu a jen doufám, že nebudu muset ven na ten mráz. Jen to ne.
V prosinci provoní byt vůně cukroví. zvoneček zazvoní a... Je tu Ježíšek.

POHLED Z OKNA
Tohle vidím, když podívám se ven z okna mého pokoje. Siluety jsou pořád stejné, jen ten obraz s každým ročním obdobím odchází kamsi do neznáma a vrací se vždy po roce. I to však má své kouzlo. Obraz člověku nikdy nezevšední. To je na tom to krásné. I když... Obraz se po roce vrátí, ale vypadá úplně jinak. Nikdy se k nám obraz nevrátí tak, jak před rokem odešel.