Můza

Anotace: Nevěděla jsem, kam přesně to zařadit. Tak jsem to dala do úvah. Tak to taky bylo původně myšleno.

Je zajímavé, že Můza nás navštěvuje, když ji nemůžeme využít. Ale když máme po ruce štětec, papír, tužku, či jiné možné prostředky k jejímu využití, klidně a bez ostychu zavře dveře. Proč, jak ji přijít na kloub? Zkoušela jsem ji nějakým způsobem vyvolat. Hezkou vzpomínkou i černými myšlenkami. Sem tam jsem převalovala malé kapičky rosy, třpytící se na trávě a pohrávala jsem si s malými pavučinkami, zachyťující všechny pocity kolemjdoucích. Lásku čerstvě soužícího páru i přátel bez hranic. Bolest všedního zlého dne i slunečné samoty. A tehdy jsem dostala odpověď na tu nekonečně ubíjející otázku. Můza za tebou nechodí. Ty si ji musíš najít. Nemůžeš čekat, až za tebou přijde do křesla na němž sedíš a ve tváři se ti odráží světýlko vycházející z malé černé krabičky naproti tobě. Musíš jít a třeba políbit strom, pohladit trávu, pochytat řeku nebo posbírat sníh napadaný teprve včera. Já už se musím loučit. Dopisuje mi tužka. A navíc, jdu najít svoji můzů. Tedy sbohem. Čeká na mne mnoho stromů, jež touží políbit...