Mám ráda déšť...

Je noc, tedy vlastně půl druhé ráno. Nemůžu spát a tak jsem si otevřela okno v pokoji a to dokořán, protože prší. Mám ráda když prší, ale jenom v létě. V zimě mě to celkem štve, protože jenom v létě je ten déšť teplý.
Jen tiše sedím, koukám se z okna na strom na naší zahradě a poslouchám. Nejdříve slyším pouze déšť jak bubnuje o můj parapet a o střechu, ale potom když se zaposlouchám tak slyším přírodu. Slyším přírodu jak dýchá, jak je svěží a uvolněná, protože chladivé kapky deště jí přináší úlevu po horkém dni. Dávají jí život a tím i nám. Mám ráda když prší…